Přírodní krásy České republiky

Výlet, který nás zavedl do pohraniční oblasti zaniklých obcí. Z Borových Lad jsme dojeli na kolech na Knížecí Pláně, kde se na náhorní planině rozkládala vesnice o několika stech obyvatel a kterou dnes připomíná obnovený hřbitov, po červené značce jsme pak prošli místy, kde stávaly dalši vsi Stodůlky a Žďárek a kolem Žďáreckého jezírka, bývalé plavební nádrže, jsme se vrátili zpět. V Borových Ladech jsme ještě navštívili soví voliéry. 

Dnešní výlet začal na konci vesničky Waldhäuser, odkud jsme se vydali po tzv. Sommerweg na Luzný (1373 m n. m.), horu kuželovitého tvaru s unikátním kamenným mořem na vrcholu a kruhovým výhledem. Další část naší cesty pokračovala po hraničním chodníku až k přechodu Modrý sloup, odkud jsme se vrátili na rozcestí se skleněnou archou a pokračovali k Teufelsloch (Ďáblova díra) a dále k nádržce Martinsklause, odkud jsme došli zpět k autu.

Vycházka s Průvodci divočinou, která začínala na Javoří Pile odkud jsme se vydali přes Schachten Filz, slať s revitalizovanými odvodňovací příkopy, na Rokyteckou slať, největší komplex slatí na Modravsku. Navštívili jsme několik jezírek západního vrchoviště této slatě a přes místo, kde se nacházela Rokytecká nádrž jsme se podél toku Rokytky, která protéká nezalesněnou mrazovou kotlinou vydali k jejímu soutoku s Roklanským potokem, blízko kterého stávala rota Soutok. Podél levého břehu Roklanského potoka při okraji Šárecké slatě jsme došli až k potoku Javořímu.

Třetí den v Lužických horách, kdy jsem zdolal jejich nejvyšší vrchol - horu Luž (793 m n. m.), kde se na základech bývalé chaty nachází vyhlídková terasa, pak jsem se vydal prozkoumat skály Nonnenfelsen kousek za hranicemi, vystoupal jsem na pátou nejvyšší horu Hvozd (750 m n. m.) se dvěma vrcholy - jižním s restaurací a severním s rozhlednou a restaurací a den jsem zakončil cestou k údolní přehradě Naděje. 

Druhý den v Lužických horách, během kterého jsem zdolal Malý Stožec (659 m n. m.), kde jsem bohužel minul hlavní vrchol, Jedlovou (774 m n. m.) - třetí nejvyšší vrchol Lužických hor s restaurací a kamennou rozhlednou, navštívil jsem nejlépe dochovanou zříceninu hradu v Lužických horách - Tolštejn (670 m n. m.) na stejnojmenném skalním suku a výlet jsem zakončil výšlapem na Pěnkavčí vrch (792 m n. m.), druhý nejvyšší vrchol Lužických hor.

Z vesničky Buchenau na německé straně Šumavy jsem se vydal do kopce na bývalou  pastvinu Lindbergschachten, odkud jsem došel až na hřeben vybíhající do Německa od Poledníku, navštívil jsem skalku na výběžku hřebenu Grosser Hahnenbogen (1257 m n. m.), kde je dřevěný kříž. Přes horu Kleiner Hahnenbogen (1232 m n. m.) jsem došel na hlavní dnešní cíl, horu Kiesruck (1265 m n. m.), z jejíž vrcholové skály s křížem se otevírají krásné výhledy. Přes skalku na úbočí - Fahnenriegel (1199 m n. m.) jsem se vrátil zpět. Cestou domů jsem se ještě stavil na kosatcové louce na Skelné. 

Za pěkného jarního počasí jsem zaparkoval u silnice nad Nýrskou přehradou, přešel po její hrází a vydal se do kopce na vrchol Hraničáře (833 m n. m.), který je součástí vnitrozemského hřebenu, vybíhajícího od státní hranice a z jehož vrcholu jsou dílčí výhledy, druhým cílem byla pak zřícenina hradu Pajrek, ze které se do dnešní doby dochovaly pouze zbytky paláce a věže. Kolem vodní nádrže Nýrsko, která slouží jako zdroj pitné vody jsem se pak zase vrátil zpět.

Výlet do Manětínské kotliny, kde jsme se z Nečtin vydali na vrchol čedičového kopce Nečtinský Špičák (611 m n. m.), z jehož nezalesněného vrcholu se otevírají hezké výhledy na sousední stolové hory. A právě jedna ze stolových hor - Kozelka (660 m n. m.), byla naším druhým cílem. Na okraji její vrcholové plošiny vystupují skalní stěny a věže s krásným výhledem. Poté jsme ještě navštívili Zámecký vrch (570 m n. m.) se zříceninou hradu Preitenstein a okolí zámku Nečtiny. 

Výlet za parného letního dne začal cestou z Antýglu podél Hamerského potoka až na Horskou Kvildu, přes louky zvané Výhledy (s výhledem na Sokol a Roklany) a svahy Jeleního kaliště (1126 m n. m.) jsem došel až k Popelnému potoku, jehož tok jsem následoval (kolem malé nádržky) až k jeho soutoku s Vydrou. Po malé zastávce na Turnerově chatě jsem se proti proudu Vydry vrátil zpět.

Cyklovýlet, který začal ve Staré Knížecí Huti na Tachovsku. Odtud jsem se vydal přes osadu Ostrůvek k žulovým skalkám, kde stával hrádek Šelmberk, přes bývalé osady Zlatý potok a Skláře jsem se svým kolem vyjel až na vrchol Havranu (894 m n. m.) s rozhlednou vybudovanou z bývalé vojenské věže, zdolal jsem také vrchol kopce Entenbühl (901 m n. m.) s kapličkou na vrcholu a přes místa, kde stávaly bývalé vesnice Stoupa, Zahájí a Jedlina jsem se vrátil zpět, poté jsem se vydal ještě ke krásnému Huťskému rybníku.