Luzný, Teufelsloch a Martinsklause (26.8.2017, Šumava)

Poslední srpnová dekáda přinesla pěkné slunečné počasí a tak jsme ji využili k několika výletům a tento byl poslední z nich. Ráno přijíždíme do Německa, do vesničky Waldhäuser. Nachází se na svahu, a my parkujeme na parkovišti na konci její nejvýše položené části. Waldhäuser je nejlepším výchozím místem z Německa na horu Luzný, která je dnes naším prvním a hlavním cílem.

cesta po Sommerweg na Luzný

Z parkoviště se vydáváme mírně do kopce po asfaltce k parkovišti pod Luzným, kam jezdí autobusy, před parkovištem odbočujeme doleva na cestu vedoucí na rozcestí, kde se nachází skleněná archa, ale o té později. Rovná cesta od rozcestí, která vede až na vrchol Luzného, se nazývá Sommerweg (od jihu pak vede na Luzný ještě Winterweg).

Himmelsleiter (žebřík do nebe)

Sommerweg

Sommerweg lze rozdělit na tři části - počáteční stoupání, i když ne tak velké, poté se dostanete na poměrně plochý výběžek Luzného, takže jdete víceméně po rovině, což je dobré pro nabrání sil na závěrečný velice prudký výstup po kamenném moři až na vrchol Luzného. Ne nadarmo se tomuto závěrečnému úseku cesty po kamenných schodech říká "Himmelsleiter" (žebřík do nebe).

Himmelsleiter (žebřík do nebe)

výhled z Luzného na Luzenské údolí a Březník

Luzný (1373 m n. m.), sedmá nejvyšší hora celého pohoří, je dle mého naprosto zaslouženě označován za jeden z nejhezčích šumavských vrcholů, často i tím úplně nejhezčím. Může za to hlavně jeho vrchol, který je tvořen největším kamenným mořem mezi šumavskými kopci a který poskytuje přirozený kruhový výhled.

výhled z Luzného

výhled na Velkou Mokrůvku

výhled na Roklan, Špičník a Blatný vrch

Luzný patří na Šumavě, kde převládají spíše ploché hory, k několika málo kopcům, které mají kuželovitý tvar. Balvany, dnes tvořící známé kamenné moře jsou tvořeny žulou. A kam že z Luzného tedy dohlédneme? Za dobré dohlednosti se dá spatřit mnoho šumavských vrcholů.

kamenné moře na Luzném

vrchol Luzného

vrcholový kříž na Luzném

Severním směrem je z Luzného krásný výhled na Luzenské údolí a březnickou hájenku hřeben Velké Mokrůvky a její sousední vrchol Steinfleckberg, kde se taktéž nachází kamenné moře, nicméně mnohem menší. Na východě až jihovýchodě se nachází trojice kopců - Hoher Filzberg, Sulzriegel a Hohlstein. Dohlédneme tímto směrem však třeba i k Boubínu či Velkému Bobíku.

Steinfleckberg z Luzného

výhled na Velkou Mokrůvku a Steinfleckberg

vpravo v popředí Hoher Filzberg, vzadu Boubín a Bobík

Na jihu se při dobré viditelnosti sem tam objeví dokonce i alpské vrcholky. Na severozápad se táhne hraniční hřeben s vrcholy Špičníku či Blatného vrchu a také zde vystupuje silueta druhé nejvyšší hory Šumavy - Velkého Roklanu.

pohled přes kamenné moře na chatu na úbočí

Steinfleckberg s kamenným mořem, vpravo Stráž

Luzný

Vrchol Luzného se nachází sice pouze 330 m, pro turisty z České republiky je sem však přístup poněkud náročnější. Z Modravy je nejprve nutné dostat se na Březník, což je necelých 7,5 km a pak je nutné se vydat (dnes již neznačenou) pěšinkou úbočím Špičníku na státní hranici, po které se potom kus cesty pokračuje, aby se u rozcestí Markfleckl odbočilo doprava a vystoupalo se až na Luzný. Cesta z Březníku vedoucí populárním Luzenským údolím podél Luzenského potoka je dnes oficiálně uzavřená z důvodu ochrany tetřeva hlušce.

vrchol Luzného

kamenné moře na Luzném

sestup do sedla s Velkou Mokrůvkou

Na jihovýchodním úbočí Luzného stojí chata Lusenschutzhaus, kde je možné se občerstvit či přespat.Kopec patří mezi hojně navštěvované vrcholy a zvláště v letních měsících člověk nemá moc šancí udělat si fotografii u vrcholového kříže bez ostatních lidí (pokud si tedy značně nepřivstane).

Lusenschutzhaus

kamenné moře na Luzném

cesta od chaty k vrcholu

Po příjemné chvilce nahoře, strávené posvačením, a hlavně fotografováním tohoto krásného šumavského vrcholu se vydáváme cestou po severním svahu, kterou sestupujeme až do sedla s Velkou Mokrůvkou, kde se na hranici nachází křižovatka cest, nazývaná Markfleckl s historickými hraničními kameny.

cesta do sedla s Velkou Mokrůvkou

historický hraniční kámen na hranici - Markfleckl

Markfleckl

Naše cesta nyní povede po hraničním chodníku, jinými slovy po pěšině kopírující státní hranici až k bývalému hraničnímu přechodu zvanému Modrý sloup. Cesta vede nejdříve dolů po kamenech, pak místy s podmáčeným terénem (prameniště Luzenského potoka).

cesta po hranici, v pozadí Luzný

cesta po hranici

Druhá polovina cestu už je velmi pohodová, téměř nebo úplně po rovině, kolem pěšiny jen porosty borůvek a sem tam kapradiny. Za zády necháváme kužel Luzného a postupně se dostáváme až k Modrému sloupu.

cesta po hranici

hraniční přechod Modrý sloup

Modrý sloup je hraniční přechod v sedle mezi Luzným a Špičníkem, v nadmořské výšce 1197 m. Jak jsem již psal, v současné době je hraniční přechod a stezka Luzenským údolím uzavřená, již několikrát se skloňovalo její znovuotevření, naposledy v roce 2013, kdy však Krajský soud v Českých Budějovicích na základě žaloby podané Okrašlovacím spolkem Zdíkovska a Českou společností ornitologickou otevření stezky zakázal.

Modrý sloup

výhled na Špičník od Modrého sloupu

Modrý sloup

Od Modrého sloupu dojdeme po tzv. Böhmerweg až zpět k rozcestí se skleněnou archou. A co to vlastně je? Jedná se o zelenou, třpytivou, 5 m dlouhou loď, skládající se ze 480 navzájem spojených skleněných desek a je vložena do ruky z dubového dřeva. Dříve archa putovala po různých místech na obou šumavských stranách hranice, až se nakonec trvale vrátila sem, pod horu Luzný, kde její cesta začala.

skleněná archa

cesta k Teufelsloch

Od archy naše cesta pokračuje po dřevěném povalovém chodníku, později sestupujeme listnatým lesem až do místa zvaného Teufelsloch, neboli česky Ďáblová díra. Jedná se o soutěsku, kde se voda na svahu, který pokrývá kamenné moře, ztrácí v podzemí pod obrovskými balvany. Jak zde zjišťuji, zajímavým jevem je zde chladný vzduch, který zde i v dnešním horkém dnu stoupá vzhůru z průduchů mezi balvany.

kamenné moře na Teufelsloch

Teufelsloch

Od Teufelsloch sestupujeme k našemu poslednímu dnešnímu cíli, kterým je nádržka na potoce Kleine Ohe, která se dříve využívala k plavení dřeva a nazývá se Martinsklause. Podobných nádržek je na bavorské straně Šumavy více a nazývají se buď Klause nebo Schwelle.

Martinsklause

Od nádržky dojdeme nenáročným stoupáním zpět k autu na parkovišti. Ještě se zde rozhlédnu na Roklan či na hraniční hřeben se Špičníkem a Blatným vrchem a pak už jedeme zpět. Celkem jsme dnes ušli 11,65 km.