Nečtinský Špičák, Kozelka, zřícenina Preitenstein (30.4.2017, Rakovnická pahorkatina)

Po vpádu chladného vzduchu, kdy 26.dubna nasněžilo několik cm i u nás ve výšce 373 m n. m., jsme se vydali na Manětínsko. Předpověď slibovala skoro jasno, které ráno při našem odjezdu skutečně je, nicméně cestou do naší cílové stanice, kterou dnes budou Nečtiny v okresu Plzeň-sever se obloha zatahuje. Když vystoupíme z auta, počasí vlídně nevypadá.

Nečtinský Špičák - vrchol

kamenné moře na jižním svahu

Oblast kolem Manětína je charakteristická mimo jiné několika čedičovými kopci a stolovými horami a my dnes jeden čedičový vrch a jednu stolovou horu navštívíme. Ihned za obcí vcházíme do lesa a stoupáme po místní modré turistické značce, která nás asi po necelém 1,5 km přivádí pod vrchol Nečtinského Špičáku.

kamenné moře Nečtinského Špičáku

Nečtinský Špičák - vrchol

lavička a triangulační tyč na vrcholu Nečtinského Špičáku

Nečtinský Špičák (611 m n. m.) je nápadný čedičový vrch kuželovitého tvaru. Nacházel se zde nevelký hrádek či opevněné strážní místo, po němž se zachovaly dva příkopy přetínající vrcholový hřbet.

vrchol Nečtinského Špičáku

geodetický bod a triangulační tyč na Nečtinském Špičáku

Vrcholové partie kuželu jsou v současné době odlesněny a poskytují dílčí výhledy hlavně na sousední stolovou Chlumskou horu. Kromě geodetického bodu a červenobílé tyče se zde nachází také lavička. Na jižním svahu je potom kamenné moře.

výhled z Nečtinského Špičáku na stolovou Chlumskou horu

cesta na vrchol Nečtinského Špičáku

modříny na svahu Nečtinského Špičáku

Když slezeme ze Špičáku zpět k odbočce, pokračujeme po modré značce pohodovou cestou borovým lesem (který je pro tuto oblast typický), až vyjdeme na loukách nad Lešovicemi, odkud je pěkný výhled na obě sousední stolové hory - Chlumskou horu a také Kozelku (náš dnešní druhý cíl).

výhled z luk nad Lešovicemi na Chlumskou horu

výhled z luk nad Lešovicemi na stolovou horu Kozelka

Projdeme Lešovicemi až k Holubovu mlýnu, kde po mostě přejdeme Starý potok, za kterým si nás zvědavě z pastviny prohlíží ovečky. Kolem zemědělského areálu se dostaneme až do vsi Újezd, za kterou odbočujeme doleva na polní cestu, která nás dovede ke Kozelce.

Starý potok

ovečky u Holubova mlýna

Při úpatí Kozelky máme trochu problém trefit červenou turistickou značku, která je na mapách vedena jinudy, než kudy opravdu vede v terénu. Nakonec se nám to ale povede a přicházíme k odbočce ke kamennému slonovi. Samozřejmě že se jdu podívat, a přicházím ke skalce, respektive balvanu, který skutečně slona připomíná.

listnatý les na svahu Kozelky

kamenný slon

Pak se vracím na jižní svah této stolové hory, který je součástí PR Kozelka. Tato přírodní rezervace zahrnuje jak nejvyšší bod této hory, tak i právě část svahů v nadmořské výšce 550 - 660 m. Na svahu, kde právě stojíme, převažují břízy a jsou na něm četné skalky a suť.

svahy Kozelky - přírodní rezervace

na Doubravickém vrchu

Masiv této stolové hory má dva vrcholy oddělené téměř neznatelným sedlem. Přímo nad námi se nachází nižší "vrchol" (hledat nejvyšší bod na téměř rovné plošině je opravdu těžké) zvaný Doubravický vrch (659,4 m n. m.). Terénem přímo za nosem nahoru se jej vydávám zdolat. Skály vystupující z vrcholové plošiny poskytují krásné výhledy. Pokračuji směrem do sedla s vyšším vrcholem a pěšinka mě přivádí k místu s dřevěným křížem a dřevěnou tabulí, zřejmě se jmény horolezců, kteří zahynuli v Plzeňském kraji? (to ovšem jen tipuji).

skály na Doubravickém vrchu

památník horolezcům

Pak již téměř po rovině přijdu až k nejvyššímu bodu masivu této stolové hory, zvanému stejně jako celý masiv - Kozelka (659,8 m n. m.). Kozelka bývá někdy označována za nejkrásnější a nejlépe vyvinutou vulkanickou stolovou horu na našem území.

výhled ze skal na Kozelce

skály na Kozelce

Zalesněná stolová hora vystupuje 100 - 150 m nad okolní dno Manětínské kotliny příkrými, někde i kolmými skalnatými svahy. Její vrcholová plošina je 1 km dlouhá a 30 - 150 m široká.

výhled ze skal na Kozelce

Masiv Kozelky tvořený světle šedými vulkanity trachyandezitového složení je pravděpodobně zbytkem lávového proudu. Vrcholovou část stolové hory výrazně poznamenalo mrazové zvětrávání v ledových dobách starších čtvrtohor. Nejnápadnější jsou skalní stěny a věže při okrajích plošiny.

vrcholová plošina Kozelky

skály na Kozelce

Výhřevný trachyandezitový substrát tvoří vhodné podmínky pro rozvoj pestré suchomilné a teplomilné vegetace. Bohužel výsadba nevhodných dřevin, hlavně borovic, původní ekosystémy na mnohých místech zničila. Kozelka je vyhlášená a využívaná také jako horolezecký terén, o čemž se můžeme dnes přesvědčit na vlastní oči.

borovice na skalách na Kozelce

skály na Kozelce, vlevo kopec Špičák (597 m n. m.), uprostřed vzadu Zbraslavský vrch (675 m n. m.)

Na skalách zde roste například keř skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus), krásně žluté kvetoucí tařice skalní (Aurinia saxatilis) či řeřišničník písečný (Arabidopsis arenosa).

skalník celokrajný na Kozelce

tařice skalní na Kozelce

řeřišničník písečný

Na nejvyšší bod Kozelky se dostanete pohodlně po červené turistické značce, po které my nyní sestupujeme zpět do Nečtin. Již z louky na svahu se nám otevírá pěkný výhled hlavně na Nečtinský Špičák, který nás provází celou cestu až do Nečtin.

Nečtinský Špičák ze svahu Kozelky

Nečtinský Špičák

šedokřídlec osikový

V Nečtinech, kde právě vrcholí přípravy na stavění májky, nasedáme do auta, ale náš dnešní výlet ještě není u konce. Pouze se přesuneme 2 km zpět do vesničky Nové Městečko, kde zaparkujeme blízko zámku Nečtiny u Nevěstina rybníka.

Nečtiny

skalní stěna Zámeckého vrchu

Nevěstin rybník

I zde, hned nad námi, se nachází jedna stolová hora, zvaná Schlossberg, nebo také Zámecký vrch (580 m n. m.). Přímo nad silnicí se tyčí kolmá čedičová skalní stěna a my klikatou pěšinkou dlouhou asi 250 m během chvilky vystoupáme na vrchol hory.

výhled ze Zámeckého vrchu na Nevěstin rybník

výhled ze Zámeckého vrchu na zámek Nečtiny

zřícenina hradu Preitenstein

Na jejím plochém vrcholu se nachází zbytky hradu Preitenstein (nazývaný také jako hrad Nečtiny). Hrad byl postaven před rokem 1333 nejspíše Janem Lucemburským a zanikl v polovině 16.století po požáru. Dnes je chráněn jako kulturní památka.

na vrcholové plošině Zámeckého vrchu

zřícenina hradu Preitenstein

Z hradu je dnes dochováno obvodní zdivo a zdivo vnitřního paláce s velkým klenutým prostorem a chodbou, vedoucí do sklepních místností. Kousek od nejvyššího bodu hory se nachází geodetický bod a ze skal je pěkný výhled hlavně na zámek Nečtiny.

na vrcholové plošině Zámeckého vrchu

zřícenina hradu Preitenstein

V době naší návštěvy zde kvete prvosenka jarní (Primula veris), česnáček lékařský (Alliaria petiolata) a také mochna jarní (Potentilla verna). Koho by výstup na kopec zmohl, může využít zdejší lavičky.

zřícenina hradu Preitenstein

prvosenka jarní na Zámeckém vrchu

mochna jarní na Zámeckém vrchu

Po sestupu ze Zámeckého vrchu se jdu ještě podívat k Nečtinskému zámku, taktéž chráněnému jako kulturní památka, který dnes slouží jako školící a rekreační středisko Západočeské univerzity v Plzni. Celkem jsme dnes ušli 14,5 km.