Přírodní krásy České republiky

Pobyt v Českém středohoří (26. 4. - 3. 5.) - den 3.

den 1. - 26.4. - Holý vrch (458 m), Koštálov (481 m)

den 2. - 27.4. - Boreč (449 m), Ostrý (553 m), Lipská hora (689 m), Oltářík (566 m), Plešivec (477 m)

den 3. - 28.4. - Srdov (482 m), Oblík (509 m)

den 4. - 29.4. - Kamýk (437 m), Číčov (477 m), Syslík (285 m), Milá (510 m), Raná (457 m), Křížové vršky (386 m)

den 5. - 30.4. - Lovoš (570 m), Milešovka (837 m), Radobýl (399 m)

den 6. - 1.5. - Bořeň (539 m), Zlatník (522 m)

den 7. - 2.5. - Hazmburk (418 m), Sutomský vrch (505 m)

Třetí den v Českém středohoří. Po vydařené neděli, kdy jsem navštívil pět kopců a kdy nakonec bylo krásné slunečné počasí, jsem byl natěšen na pondělí. Trochu jsem doufal, že by tentokrát nemusela být ráno taková mlha jako včera, kdy se úplně rozpustila až po poledni. Bohužel včerejší scénář se opakoval. Nicméně to vypadalo, že obloha se začíná protrhávat již kolem deváté.

Na nic tedy nečekám a s vidinou toho, že dnes opět zdolám tolik kopců, kolik jen půjde, vyjíždím směr Louny. Mezi tři nejdominantnější zdejší kopce patří určitě Milá (510 m n. m.), Oblík (509 m n. m.) a Raná (457 m n. m.). I když se nacházím pořád v geomorfologickém podcelku Milešovské středohoří, tato část již patří do okrsku Ranské středohoří.

Typickým znakem Ranského středohoří jsou bezlesé, stepní kopce. Některé jsou zčásti porostlé lesem či křovinami ale jejich jižní svahy bývají vždy stepního charakteru. Já mám dnes v plánu začít jedním ze zmiňovaných - Oblíkem. Ten, spolu s blízkými kopci Srdov (482 m n. m.) a Brník (471 m n. m.) tvoří typickou trojici vrcholů, viditelnou z mnoha míst Středohoří.

Přijížídm tedy do vesničky Mnichov, která je nejlepším výchozím místem pro cestu na Oblík. Až na vrchol Oblíku odtud vede zelená turistická značka. Když zaparkuji, koukám jak to vypadá s protrháváním oblačnosti a pořád to vypadá nadějně, první nesmělé paprsky začínají prosvítat.

Jdu tedy po cestě, která vede do sedla mezi Oblíkem a Srdovem. Zatímco mohutný Oblík se tyčí napravo, Srdov mám po levé ruce. V sedle dochází trochu ke změně plánu: Nejprve vyrazím na Srdov a až se protrhá oblačnost a zmizí mlha, vylezu na Oblík a užiju si nádherných výhledů.

Odbočuji tedy doleva po pěšince k Srdovu. Ač je to jen kousek, nevede na Srdov žádná turistická značka. I když z několika míst vypadá jako zašpičatělá homole, ve skutečnosti má hora ostrý vrcholový hřebínek. Ale o tom později. Přicházím pod kopec a pozoruji, že zde zřejmě nedávno došlo k vysekávání náletů a křovin, asi aby zde nezabíraly místo zdejším vzácným rostlinám, kterých zde není právě málo.

A skutečně. V místech, kde došlo k odstranění křovin se to jen hemží květy. Převažuje zde žlutá barva, a to díky dvěma druhům: pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias) a trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium). Mezi nimi sem tam září fialové květy bodláku nícího (Carduus nutans) a bíle kvete řeřicha chlumní (Lepidium campestre).

Přestává mi vadit, že je zataženo, protože bohatství zdejších rostlinných druhů mě fascinuje. Tam, kde nemusely být odstraňovány křoviny rostou zase rostlinky jiné. Poprvé se zde setkávám s diviznou brunátnou (Verbascum phoeniceum) či snědkem Kochovým (Ornithogalum kochii).

Kvete zde kozinec dánský (Astragalus danicus), kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus) či tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria). Z travin se zde setkávám s (pro Středohoří tolik typickým) kavylem (Stipa sp.), jejichž porost zde pokrývá celou stráň.

Zahanbit se nenechávají ani bezobratlí zástupci živočišné říše. Z brouků zde nacházím červenáčka pilorohého (Pyrochroa serraticornis) či chrobáka jarního (Tripocopris vernalis). Z motýlů zde převládá perleťovec nejmenší (Boloria dia), kterých zde létá velké množství. Za zmínku stojí také ploštička pestrá (Lygaeus equestris).

Focením živočichů a rostlin strávím poměrně dlouhou chvíli, avšak počasí se nelepší. Naopak je mlha snad ještě větší, než byla ráno. Co se dá dělat. Smiřuji se s tím, že dalekých výhledů si asi dnes moc neužiju, přesto doufám, že do té doby, než vylezu na Oblík, se přece jenom ukáže Slunce.

Hledám cestičku, kudy bych se nejsnáze dostal na vrchol Srdova, žádnou však nenacházím. Proto to beru přímo za nosem po jihovýchodním svahu. Vyšplhat se na vrchol je otázkou chvilky, i když svah je příkrý. Výstup však ztěžují křoviny, které tento jihovýchodní svah sem tam porůstají.

I tento příkrý svah mě odkrývá své rostlinné bohatství. Zatímco pozvolnější svah pod nejstrmější částí kopce se barvil převážně do žluta, tady převládá barva modrá, respektive modro-fialová. Kvete zde totiž šalvěj luční (Salvia pratensis) a len rakouský (Linum austriacum), další typická rostlinka Českého středohoří. Mám docela štěstí, že letošní jaro začalo hodně brzy, neboť většinou se objevuje až déle v květnu.

Na svahu poletuje motýl okáč rosičkový (Erebia medusa). Za chvíli již stojím na vrcholovém hřbítku Srdova, který měří kolem 100 metrů. Za dobrých viditelnostních podmínek zde je překrásný výhled, dnes je ovšem okolní krajina halena do mlhy, takže nejlépe je vidět sousední Oblík.

I když Srdov není oficiálně přírodní rezervací jako Oblík, patří spolu se sousedním Brníkem k cennému komplexu stepních a lesostepních ekosystémů. Projdu si celý hřebínek tam a zpět, i za špatné viditelnosti identifikuji blízký kopec Raná či další blízkou dominantu - kopec Milá.

Přemýšlím, zda se nevydat i na sousední Brník, který odděluje od Srdova pouze úzká rozsedlina. Ta je však hustě porostlá téměř neprostupnými křovinami, proto tuto variantu zavrhuji. Navíc to vypadá, že co nevidět začně pršet a já bych ještě rád stihl alespoň ten výstup na Oblík.

Dojdu tedy zpět na jižní konec hřebínku, kde se nachází i vrcholová kniha. Navíc je zde odtud zřetelně vidět pěšinka, která vede přímo po skalnatém jižním svahu a o které jsem nevěděl. Když stojí totiž člověk pod kopcem, není zřetelná. Sestupuji tedy prudkým svahem dolů. Zde mě překvapí další vzácná rostlinka, vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa).

Ještě chvilku pátrám pod Srdovem po dalších zajímavých zástupcích živočišné a rostlinné říše. Podaří se mi ještě objevit porost voskovky menší (Cerinthe minor) a motýlka zavíječe (Pyrausta despicata). Pršet zatím nezačalo a tak se vydávám na Oblík.

Jen co začnu stoupat do (zatím) mírného svahu, čeká mě další krásné překvapení. Kvetoucí hlaváček jarní (Adonis vernalis) - jeden ze symbolů květeny Českého středohoří. Tajně jsem doufal, že bych ho mohl ještě někde zastihnout, i když doba jeho květu v tomto období již končí.

Se siluetou Srdova v zádech mířím k vrcholu. Procházím zalesněnou částí Oblíku po severním svahu. I když mluvit o lese není úplně přesné, většinou jsou zde porosty různých křovin a v podrostu kvete ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea). Cesta navíc již stoupá čím dál příkřeji, až se najednou objevím na vrcholové plošině.

Oblík (509 m n. m.) je dominantní čedičový kopec. Typická je pro něj silueta s plochým sešikmeným vrcholem, od jihozápadu a hlavně od severovýchodu (tzn. od Srdova) jej můžeme vnímat jako dokonale špičatý kužel. Jeho svahy jsou velmi příkré (30 - 45°) a za vlhka zde může docházet k sesuvům.

Oblík je proslulý svou jedinečnou stepní vegetací, kterou se i já za chvíli chystám prozkoumat. Samotný vrchol tvoří travnatá plošina a nachází se na něm nefunkčí maják pro letecký provoz, který zde nepůsobí zrovna dvakrát esteticky, ale je na něm připevněma schránka s vrcholovou knihou.

Na travnaté vrcholové plošině se to jen hemží bobky od koz, které jsou zde, stejně jako na dalších stepních kopcích vypouštěny, aby spásaly nežádoucí dřeviny, jejichž porosty by mohly ohrozit zdejší stepní biotopy. Výhledy jsou dnes opravdu žalostné, ale stejně je tu krásně. O to víc, když přímo nade mnou (jinak všude kolem dokola nic) začíná vysvítat slunce.

Zatímco vrcholová plošina je na rozkvetlé druhy rostlin chudá, jižní svah to bohatě nahrazuje. Nic podobného jsem dosud nikde neviděl. Celý příkry svah je zbarven do žluta či žluto-modra, podle toho, který druh na jakém místě převládá. A když bych nyní s odstupem času ohodnotil Srdov (a jeho okolí) jako kopec s nejvíce rostlinnými druhy, na které jsem narazil, tak Oblík je jistojistě kopec celkově nejrozkvetlejší.

Sestupuji kousek po rozkvetlém strmém jižní svahu a vyloženě si tu nádheru užívám. O to víc, když se nademnou naplno rozzáří slunce a květy tak dostanou ještě jasnější barvu. Ne náhodou byl Oblík vyhlášen národní přírodní rezervací. Nyní na konci dubna si zdejší svahy podmaňuje trýzel škardolistý, spolu se šalvějí luční a lnem rakouským.

Zážitek mi zde připraví i zajímaví bezobratlí, a sice vzácná mandelinka hlaváčková (Entomoscelis adonidis) či dvojice chrobáků vrubounovitých (Sisyphus schaefferi), kdy poprvé v životě vidím, jak si chrobáci umí válet kuličku trusu. Jsou vážně neúnavní. Je zde i pavouček skákavka rudopásá (Philaeus chrisops) či motýlek zavíječ zdobený (Evergestis frumentalis).

Jsem svědkem zajímavé situace, kdy právě v době mé návštěvy Oblíku a zkoumání jižního svahu přiletí nad Oblík vrtulník a chvilku stojí na místě ve vzduchu na okraji vrcholové plošiny. Připadám si chvíli jako hledaný trestanec. Pak odlétá zase pryč.

Takže nakonec jsem si užil Oblík i za sluníčka. Jen škoda té viditelnosti, za jasného dne musí být pohled na protější Ranou nebo na vzdálenější Milou parádní. Náhle však uslyším první zahřmění. To mi nedělá vůbec radost, neboť jsem měl v plánu z Oblíku pokračovat ještě na nějaký další jiný kopec, případně se tu ještě chvíli zdržet.

Když uslyším zahřmění asi páté a kouknu na tmavě modrou oblohu v dálce, usoudím, že bude nejlepší řešení odtud co nejrychleji zmizet. Být v bouřce na vrcholu stepního kopce není nic hrdinského. Svižným krokem tedy sestupuji stejnou cestou do sedla mezi Oblíkem a Srdovem a pak zpět do vesničky Mnichov.

Po cestě autem mě zastihne bouřka a průtrž mračen a bohužel bouřky se vrací až do pondělního večera. Srdov a Oblík byly tak jediné kopce, které jsem dnes navštívil, zato však kopce velmi bohaté na zástupce živočichů a rostlin, které tak obohatili moji fotografickou sbírku.

Fotografie v článku:

1) v popředí Oblík, za ním Srdov a Brník od Rané

2) rozkvetlá louka pod Srdovem

3) Srdov z cesty vedoucí od Mnichova

4) Oblík z louky pod Srdovem

5) kavyl na svahu pod Srdovem

6) divizna brunátná pod Srdovem

7) bodlák nící pod Srdovem, vzadu Oblík

8) snědek Kochův pod Srdovem

9) kozinec dánský pod Srdovem

10) červenáček pilorohý

11) perleťovec nejmenší

12) svah Srdova z rozkvetlou šalvějí luční

13) len rakouský na Srdově

14) rozkvetlý svah na Srdově

15) pohled na Oblík ze Srdova

16) na vrcholu Srdova, vzadu Oblík

17) vrcholový hřbítek Srdova

18) pohled ze Srdova na Brník

19) vrchol Srdova

20) vlnice chlupatá na Srdově

21) skály na jižním svahu Srdova

22) Srdov z cesty na Oblík

23) hlaváček jarní pod Oblíkem

24) cesta po severním svahu na Oblík

25) vrcholová plošina Oblíku

26) šalvěj luční na Oblíku

27) výhled z Oblíku na Ranou

28) rozkvetlý jižní svah na Oblíku

29) rozkvetlý jižní svah na Oblíku

30) rozkvetlý jižní svah na Oblíku

31) skákavka rudopásá na Oblíku

32) mandelinka hlaváčková na Oblíku

34) rozkvetlý jižní svah a vrtulník nad Oblíkem

35) chrobák vrubounovitý na Oblíku

36) zavíječ zdobený na Oblíku

37) rozkvetlý jižní svah na Oblíku

38) Brník, Srdov a Oblík (zleva)

39) chrobák jarní na Srdově

40) ploštička pestrá pod Srdovem

41) okáč rosičkový na Srdově

42) nefunkční maják na Oblíku

43) potemník písečný (Opatrum sabulosum) na Srdově