Holý vrch a Košťálov (26.4.2014, České středohoří)

Pobyt v Českém středohoří (26. 4. - 3. 5.) - den 1.

den 1. - 26.4. - Holý vrch (458 m), Koštálov (481 m)

den 2. - 27.4. - Boreč (449 m), Ostrý (553 m), Lipská hora (689 m), Oltářík (566 m), Plešivec (477 m)

den 3. - 28.4. - Srdov (482 m), Oblík (509 m)

den 4. - 29.4. - Kamýk (437 m), Číčov (477 m), Syslík (285 m), Milá (510 m), Raná (457 m), Křížové vršky (386 m)

den 5. - 30.4. - Lovoš (570 m), Milešovka (837 m), Radobýl (399 m)

den 6. - 1.5. - Bořeň (539 m), Zlatník (522 m)

den 7. - 2.5. - Hazmburk (418 m), Sutomský vrch (505 m)

Ráno vyjíždím z domažlického okresu za husté mlhy do Českého středohoří. Dlouho připravovaná cesta do tohoto krásného koutu České republiky se stala skutečností a čeká mě týden mezi krásnými sopečnými kužely, v krajině, která nemá v České republice obdoby. Cesta probíhá v poklidu a i mlha se začíná pomalu rozpouštět. Prvními kopci, které mě přivítají v Českém středohoří, když projedu vesnicí Břvany, jsou Milá (510 m n. m.) a na opačné straně od silnice Raná (457 m n. m.). Oba kopce určitě patří mezi ty nejkrásnější.

Postupně přijíždím až do vesničky Kocourov, kde budu ubytován ve stejnojmenném penzionu. Ihned při příjezdu je mi přidělen pokoj a je mi sděleno, že se mohu ubytovat, bohužel na jídlo musím zatím zapomenout, neboť zde probíhá jakási oslava, či něco takového. Inu, nebudeme se dlouho zdržovat, odnosíme zavazadla a hurá vyrazit na první středohořské kopce.

Mým prvním cílem bude jeden z nenápadných kopců, a sice Holý vrch (458 m n. m.) nad vesničkou Sutom. Proč právě tento kopec? Za prvé je blízko, a za druhé to byl první kopec ve Středohoří, na jehož vrcholu jsem stanul při biologické exkurzi v roce 2007, za mých studií na pedagogické fakultě. Proto mě to sem táhne už z určité nostalgie.

Přístup ze Sutomi je snadný, a tak se za chvilku už škrábu po nezalesněném svahu nahoru. Holý vrch, jak už napovídá název, je stepním kopcem porostlým travinami. Kromě nich na něm roste celá řada zajímavých druhů rostlin. Spousta chráněných druhů rostlin a živočichů byla jedna z věcí, kvůli které jsem se do Českého středohoří velmi těšil, dalším důvodem byly nádherné výhledy právě z takových holých kopců, jako je tento.

Hned si připisuji několik nových "kusů" rostlin i živočichů do mé fotografické sbírky. Z rostlin zde kvete právě koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), mateřídouška (Thymus sp.) či pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias).

Ze živočišné říše zde mám štěstí na kněžici zdobenou (Eurydema ornata), kovaříka (Prosternon tessellatum), z motýlů jsou zde přítomni soumračník máčkový (Erynnis tages), otakárek fenyklový (Papilio machaon), který poletuje na vrcholové plošince, nebo kropenatec žlutavý (Heliomata glarearia). Navíc se zde všude kolem ozývají cvrčci, dva z nich se mi povede i vylákat z nory.

Stačí chvilka na prvním kopci a už mám šest nových druhů živočichů či rostlin ve své fotografické sbírce. Jsem přímo nadšen a natěšen na chvíle příští. Prohledám snad každé místečko na svazích kopce, jestli tam nebude nějaký nový druh. Kopec je rozlohou malý a tak už mám za chvíli všechna místa prochozená. Nyní je čas vylézt na vrcholovou plošinku a pořádně se rozhlédnout do kraje.

Určitě jsou ve Středohoří významnější, dominantnější kopce s ještě lepším výhledem, ale i odsud je parádní. Z vrcholu, tvořeného poněkud řídce porostlou plošinkou s vyčnívajícími kusy horniny, je vidět spoustu okolních kopců. Kromě sousedního mohutného Sutomského vrchu (505 m n. m.) jsou to ve směru severozápad - jihozápad následující kopce: Ostrý, Milešovka, Lhota, Milešovský kloc, Lipská hora, Solanská hora, Oltářík, Plešivec či Blešno.

Ve směru severovýchod až jih můžeme zpozorovat kopce jako Lovoš, Boreč, Ovčín či Košťálov ze zříceninou hradu. Viditelnost není optimální, přesto si první zdejší kopec užívám. Mám jich v plánu zdolat a zdokumentovat během tohoto týdne co nejvíc. I když počasí nehlásí zrovna skvělé, tak uvidíme. Dnes je zatím krásně.

Za zmínku určitě stojí, že na vrcholu Holého vrchu se nachází taktéž vrcholová kniha, která je zde před nepřízní počasí ukryta v kovové tubě, která je zčásti zapuštěna v zemi. Když už jsem na Holém vrchu u Sutomi, je druhý dnešní cíl poměrně jasný. Již odtud je krásný výhled na jednu z dominant Českého středohoří - kopec Košťálov (nebo také Košťál) (481 m n. m.) se zříceninou hradu Košťálov. Tam povedou nyní mé kroky.

Od Holého vrchu se vydávám po žlutě a červeně značené cestě k rozcestí pod Košťálovem. Při silničce vedoucí listnatým lesem kvete hrachor jarní (Lathyrus vernus), česnáček lékařský (Alliaria petiolata) a mařinka vonná (Galium odoratum).

Od rozcestí poté začínám stoupat do kopce na samotný vrch, nejprve porostem jehličnanů, poté již listnatým lesem. Košťálov je výrazný kuželovitý vrch, tyčící se přímo nad Třebenicemi. Od ostatních kopců Českého středohoří se odlišuje svým skalnatým vrcholem se siluetou zříceniny hradu Košťálov.

Ta stojí na vysoké čedičové skále, která se neobvykle příkře zvedá nad své okolí. Odolnější čedič na vrcholu kopce poskytuje ochranu před erozí měkčím horninám pod sebou. Právě zde, na pevných čedičových plotnách, byl vybudován hrad Košťálov. O něco níže položené čedičové skály již vykazují typickou odlučnost sloupcovitou a i díky nim Košťálov prostě nepřehlédnete.

Přicházím k vyhlídce pod vrcholem. Postavím se na okraj skály a koukám "do hlubin" pod sebou. V tomto jsou kopce Českého středohoří prostě fantastické. Na skalách pode mnou září kvetoucí tařice skalní (Aurinia saxatilis) a identifikuji zde i kosatec bezlistý (Iris aphylla). Hlavně se zde ale nabízí krásný pohled na Třebenice a za nimi se tyčící Hazmburk, taktéž se zříceninou hradu.

Pak už jdu přímo ke zřícenině zdejší. Rozkvetlá tařice září i na jejích zdech. Košťálov je hrad donjonového typu, jehož hlavní obytnou budovou byl palác obdélného půdorysu. Skládal se z horního hradu s palácem a dolního hradu s nejméně dvěma obytnými budovami a dalšími objekty hospodářského charakteru.

Obejdu hradní zříceninu a už stojím na čedičové skále pod hradem, která strmě spadá směrem k Třebenicím. Kromě nádherného výhledu (ač trochu zahaleného oparem) mě fascinuje především zdejší množství otakárků, kteří se tu prohánějí kolem hradu a střídavě usedají na místní skály. Zdejší prostředí je pro ně ráj. A nevidím tu jen otakárky fenyklové (Papilio machaon), které sem tam vídám i u nás, nýbrž i otakárky ovocné (Iphiclides podalirius), které jsem zatím u nás v životě nepotkal.

Dalším zajímavým motýlkem je zástupce modrásků, a sice modrásek rozchodníkový (Scolitantides orion) či zejkovec hluchavkový (Pseudopanthera macularia). Baví mě objevovat nové druhy živočichů a rostlin. Netuším, kolik návštěvníků sem denně zavítá, ale dnes je tu docela rušno. I já zde strávím pěknou chvilku. Opakově se rozhlížím do dálky a identifikuji okolní kopce jejichž výčet je opravdu pestrý - Hazmburk, Milešovka, Ostrý, Lipská hora, Oltářík, Solanská hora, Kletečná, Lovoš a také blízký Sutomský vrch a Holý vrch, můj dnešní první cíl.

Jižní svahy Košťálova byly vyhlášeny přírodní památkou z důvodu ochrany zachovalých teplomilných společenstev rostlin. Vyskytuje se zde celá řada chráněných druhů rostlin jako již zmiňovaná tařice skalní či kosatec bezlistý, dále koniklec luční český, hlaváček jarní (Adonis vernalis). Bylo zde navíc třeba zjištěno 606 druhů motýlů.

Na Košťálově se nachází taktéž vrcholová kniha. Hned první den v Českém středohoří mi utvrdil v tom, že cesta sem byla správné rozhodnutí a já jsem natěšen na zdolávání dalších kopců. Pozoruji, že v dálce se začínají tvořit bouřkové mraky, proto se raději vydávám na cestu zpět. Ale ze zdejšího ráje plného otakárků a rozkvetlé tařice se mi vůbec nechce.

Pak se vydávám zpět do Sutomi, kde parkuji. Po cestě se mi daří objevit brouky kousavce hlodavého (Rhagium mordax), mrchožrouta rudoprsého (Oiceoptoma thoracicum) na mrtvolce zlatohlávka, a na louce pod Holým vrchem zástupce motýlů soumračníka máčkového (Errynis tages), tmavoskvrnáče vřesového (Ematurga atomaria) či kropenatce jetelového (Chiasmia clathrata).