Přírodní krásy České republiky

Pobyt v Českém středohoří (26. 4. - 3. 5.) - den 4.

den 1. - 26.4. - Holý vrch (458 m), Koštálov (481 m)

den 2. - 27.4. - Boreč (449 m), Ostrý (553 m), Lipská hora (689 m), Oltářík (566 m), Plešivec (477 m)

den 3. - 28.4. - Srdov (482 m), Oblík (509 m)

den 4. - 29.4. - Kamýk (437 m), Číčov (477 m), Syslík (285 m), Milá (510 m), Raná (457 m), Křížové vršky (386 m)

den 5. - 30.4. - Lovoš (570 m), Milešovka (837 m), Radobýl (399 m)

den 6. - 1.5. - Bořeň (539 m), Zlatník (522 m)

den 7. - 2.5. - Hazmburk (418 m), Sutomský vrch (505 m)

Ráno byla při pohledu z okna hustá mlha. Opět stejný scénář jako dny předešlé. Předpokládám, že odpoledne se jako minulé dny bude mlha protrhávat a doufám, že by mohlo svítit i slunce (ne jako včera, kdy po protrhání mlhy přišla bouřka). Chystám se navštívit opět část Lounského středohoří a mým hlavním cílem by měly být dva dominantní kopce - Milá (510 m n. m.) a Raná (457 m n. m.).

Na ty bych však vylezl za krásného počasí a za lepší viditelnosti. Proto přizpůsobuji plán podmínkám a zkusím nejprve pár méně známých a významných kopců. Jako první padne volba na (při mé trase se nacházející) kopec Kamýk (437 m n. m.) u vesničky Všechlapy.

Kamýk je typickým čedičovým kuželovitým vrchem. Zaparkuji ve Všechlapech a rychle spěchám na vrchol, neboť nedaleko mě za plotem štěká ne příliš přátelsky vypadající rotvajler. Vydávám se polní cestou, která však není asi příliš používaná, neboť tráva na ní dosahuje značné výšky. Vezmu to proto přímo přes pole s obilím a za chvíli mám promočené celé boty, ale i kalhoty. Naštěstí je teplo.

Kamýk je nazalesněný kopec porostlý stepní vegetací a rostou zde také chráněné druhy rostlin. Patří také mezi Evropsky významné lokality pro výskyt vzácných druhů hmyzu (např. přástevník kostivalový). Dnes zde na svazích dominuje modrá barva patřící šalvěji lučnímu (Salvia pratensis), nacházím zde i odkvetlý koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) či černýš rolní (Melampyrum arvense).

Nahoře je tvořen Kamýk úzkým, krátkým hřebínkem, protaženým severojižním směrem. Na severovýchodním a jižním úbočí z něj vyčnívají skalky, další skalky menších rozměrů se pak nacházejí po svazích až k úpatí. Za pěkného počasí nabízí Kamýk krásné výhledy, dneska mám však smůlu, vidím jen mlhavé obrysy.

Zpátky do Všechlap risknu chůzi po zarostlé cestě, znovu jsem do pasu celý mokrý. Na úpatí se mi podaří nález zajímavé rostlinky piply osmahlé (Nonea pulla) a cestou mezi keři se objeví dva pěkní píďalkovití motýlci - píďalka očkovaná (Cosmorhoe ocellata) a zejkovec hluchavkový (Pseudopanthera macularia).

Mlha se pořád drží, bohužel nejsou vidět ani náznaky, že by se slunce chtělo prodrat mezi mraky a já vyjíždím na další kopec, tentokrát na 2,5 kilometru vzdálený Číčov (477 m n. m.). Tentokrát parkuji ve vsi Hořenec, která leží těsně pod jihovýchodním svahem kopce.

Číčov je taktéž nezalesněný kopec. Na jeho svazích rostou porosty stepní trávy (například pro Středohoří typické kavyly), místy tu a tam keříky. Právě travnaté porosty dodávají kopci sametový vzhled. Číčov již zdálky upoutá pravidelně se sklánějícími strmými svahy. Je budovám stejně jako Kamýk čedičovou horninou.

Vydávám se úzkou vyšlapanou pěšinkou po jižním svahu k vrcholu. Oproti Kamýku mi zde přijde druhová rozmanitost chudší, v podstatě jsou kolem mě jen travnaté porosty a žluté květy trýzele škardolistého (Erysimus crepidifolium) a pryšce chvojky (Euphorbia cyparissias). Až na vrcholu, který tvoří menší plošinka, nacházím na vyprahlejších místech porosty mateřídoušky (Thymus sp.).

I přesto, že já zde nějakou druhovou bohatost rostlin nevidím, byla na území vyhlášena přírodní rezervace Čičov, z důvodu dokonale vyvinuté koniklecové stepi. Kromě koniklece lučního českého zde roste např. také kozinec dánský, hlaváček jarní, divizna brunátná, hlaváč žlutavý, rozrazil rozprostřený, hvozdík kartouzek či mochna písečná.

Další zdejší zajímavostí je výskyt minerálu aragonitu nažloutlé, až medově žluté barvy. Hledat je lze na poli při jihozápadním úpatí kopce. Na samotném kopci to z důvodu ochrany není možné. Já se o tom dozvídám bohužel až při svém návratu domů, takže se ani hledat nepokouším.

Z vrcholové plošinky, kde mi dělá společnost poletující okáč zední (Lasiommata megera) jsou samozřejmě opět krásné výhledy, jako z každého zdejšího stepního kopce. Mlha se sice trochu zvedla, nicméně na kochání se dalekými výhledy to stále není. Na jihu přesto rozeznávám Oblík, Srdov a Brník, na severu Zlatník či Bořeň. Vidět je také Kamýk a nedaleký Vraník.

Tak co, mám už vyrazit na Milou, nebo nemám? Nakonec razím heslo: "Kdo si počká, ten se dočká (hezkého počasí)" a přemýšlím, kam dál. Nakonec udělám trochu výjimku v mém putování po kopcích Českého středohoří a mířím na lokalitu nazvanou Třtěnské stráně, které jsou přírodní památkou. Dojedu do vesničky Třtěno a jdu omrknout, co Třtěnské stráně nabízí.

Nachází se severozápadně od vesnice Třtěno. Jedná se o tzv. bílé stráně, tvořené podkladem slínů a slínovců, na několika místech s vystupující opukou. Stráň je přes jeden kilometr dlouhá a její rozloha je necelých 13 ha.

Z důvodu výskytu vzácných druhů rostlin jako je kozinec rakouský, len tenkolistý či jitrocel přímořský zde dochází k redukci některých dřevin a křovin. Typickým jevem jsou zde i malá zásaditá slaniska, která jsou v Českém středohoří unikátní.

V době mé návštěvy zde kvetly len rakouský (Linum austriacum), ledenec přímořský (Lotus maritimus), šalvěj luční. Překvapil mě zde i zajímavý motýlek soumračník máčkový (Erynnis tages), který zde hojně poletoval spolu s tmavoskvrnáčem vřesovým (Ematurga atomaria).

No a když už jsem u Třtěna, tak už musím vylézt i na zdejší nejbližší kopec, a sice na Syslík (285 m n. m.). Ten patří k méně známým vrcholům Lounského středohoří, i když z relativně ploché krajiny celkem výrazně vyčnívá. Je totiž zastíněn nedalekými, daleko vyššími kopci Oblíkem, Srdovem, Brníkem či Chožovskou horou.

Celá severovýchodní strana Syslíku je pokryta hustým lesním porostem, jihozápadní svah pak zaujímá rozsáhlá stepní louka. Právě ta je domovem mnoha vzácných a chráněných rostlin. Vidím zde růst len rakouský, diviznu brunátnou (Verbasum phoeniceum) a šalvěj luční. Po cestě loukou k vrcholu fotografuji dva zástupce můrovitých motýlů: jetelovku hnědou (Euclidia glyphica) a tmavoskvrnku svlačcovou (Tyta luctuosa).

Z vrcholu pak také vidím, odkud ke mě doléhá kvákání skokanů zelených. Objevil se přede mnou rybníček schovaný za křovím, kde pořádají skokani svůj koncert. Z vrcholu je pěkný výhled na okolní kopce, zvláště na Oblík, Srdov, Brník a Křížové vršky, vlevo od Oblíku pak na Chožovskou horu.

Už je znatelně po poledni a já stále marně vyhlížím sluníčko. Nedá se nic dělat, plánů je hodně a vlastně vůbec nevím, jestli zítra nebude horší počasí než dnes. Je tedy rozhodnuto, dalším cílem bude Milá (510 m n. m.). Osamocený výrazný kopec, který je dle mého jednou z největších dominant Českého středohoří.

Jedná se o skalnatý čedičový vrch kuželovitého tvaru se zaobleným vrcholem, který je zčásti zalesněn, především na severních svazích. Jižní svah je stepního charakteru s výskytem vzácné teplomilné flóry.

Jihozápadně od kopce ve svahu leží stejnojmenná vesnička, kde zanechám zaparkované auto a odkud půjdu objevovat krásy tohoto nádherného vrchu. Na vrchol Milé vede modrá turistická značka z vesnice. Je obrostlá křovinami a stromy, ale hned vedle ní je louka, ze které máme vrchol Milé jako na dlani.

Můžeme tak obdivovat čedičová skaliska, která vystupují z kopce a díky sloupcovité odlučnosti tvoří známé čedičové varhany. Modrá značka nejprve horu obchází, aby poté zamířila po severním zalesněném svahu cestou vzhůru.

Začíná stoupání po úzké, šikmo nakloněné pěšince, která nás vede nejprve přes úpatí se suťovištěm z velkých, mechem porostlých hranatých balvanů, poté severním zalesněným svahem.

Jak se blížím vrcholu, les se rozestoupí, ještě projdu úzoučkou pěšinkou zarůstající křovím a už jsem na vrcholové stepní stráni. A stejně jako se mi to podařilo v pondělí na Oblíku, i tady s mým výstupem na vrchol začíná vykukovat slunce mezi mraky a za chvilku už svítí naplno.

Po vyšlapané cestičce ve stráni mířím k vrcholu, až k vrcholové knize připevněné na vzrostlém jasanu. Vrchol je tvořen krátkým hřebínkem, ze kterého jsou nádherné výhledy a já jsem se konečně dočkal slunečného počasí. I fotografie jsou hned jasnější.

Můžu tak obdivovat výhledy na další zdejší dominantní kopce, Oblík, Srdov, Brník nebo Ranou. Jsou sice pořád trochu haleny v oparu, ale oproti ránu je to pohádka. Slunce příjemně hřeje, dávám si svačinu a vychutnávám si svítící slunce, poletující motýly a vůni rozkvetlých květin.

Ne nadarmo byla Milá vyhlášena přírodní rezervací. Jako na většině zdejších stepních kopců zde v současné době převládá kvetoucí trýzel škardolistý či šalvěj luční, podaří se mi najít i jeden kvítek hvozdíku kartouzku (Dianthus carthusianorum). Zajímavý je i porost starčeku.

Spolu se mnou je na vrcholu i jeden vášnivý cyklista, obdivuji, že se mu chtělo tahat na tento kopec kolo. Pak jdu stejnou cestou zpět do vesničky Milá. Počasí už ani nemůžu být lepší a já už se těším na dnešní zlatý hřeb.

Tím pro mě dnes bude unikátní kopec Raná (457 m n. m.) tyčící se taktéž nad stejnojmennou vesnicí. Jedná se o fascinující bezlesý, výrazně protažený hřbet o délce téměř 1,5 kilometru. Má tři vrcholy a velmi strmé svahy. Stejně jako blízká Milá či Oblík je tvořena čedičem.

Ve vesnici stejného jména zaparkuji a vydávám se nejbližší cestou na kopec. Ta vede nejprve kolem oficiální přistávací plochy pro paragliding, kterým je Raná proslulá. Pak již začínám pozvolna stoupat. Botanickým symbolem Rané jsou trávy, především porosty kavylů, které se nachází kolem cesty i po celém svahu nade mnou.

Cestou do sedla mezi jihozápadním vrcholem, tzv. "malou boulí" a zbytkem masivu se občas ohlédnu, a přímo proti cestě se tyčí trojice blízkých vrcholů v pořadí Oblík, Srdov a Brník. Najednou mi přeběhne přes cestu zajímavé zvířátko - sysel obecný (Spermophilus citellus). Nečekal jsem, že ho spatřím, ale asi se jim zde vážně daří. Raná je totiž rájem syslů.

Když přijdu do sedla, mířím nejprve na jihozápadní vrchol, na který vede docela zřetelná cestička. Asi by se sem ale chodit nemělo, neboť tento vrcholek a jeho jihozápadní svahy jsou nejcennější částí Rané. Byla zde proto vyhlášena NPR Raná s chráněnými druhy rostlin a živočichů.

Stojím na tomto jihozápadním vrcholku a jsem naprosto ohromen. Pohled odtud na zbytek hřebenu s hřebenovou cestičkou je fascinující. Potom scházím zpět do sedla, kde se nachází rozcestník Raná - NPR, sedlo a těším se na výstup k nejvyššími vrcholu.

Jak začínám stoupat výše, jdu po kamenité cestičce uprostřed hřebenu. Vedle cestičky identifikuji chráněnou rostlinku kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus) a pěkného motýlka okáče rosičkového (Erebia medusa). Na jihozápadních svazích zde dominuje jak jinak než trýzel škardolistý (Erysimus crepidifolium).

Konečně si můžu užívat také dosytosti výhledů. Umím si představit určitě viditelnost ještě daleko lepší, nicméně ve srovnání s dnešním ránem je teď dokonalá. Výhledu, který je z nejvyššího bodu Rané kruhový, dominuje trojice vrcholů v čele s Oblíkem na jedné straně, na straně druhé potom osamocená Milá.

Na nejvyšším bodě Rané se nachází vrcholový patník, turistická cedule s názvem kopce malá lavička a také vrcholová kniha, ve které mohou návštěvníci zanechat své dojmy. Ty jsou zde vždy velkolepé.

Příznivé poměry na Rané využívají pro létání piloti větroňů z Aeroklubu Raná, rogalisté a v posledních letech především paraglidisté. Pro získávání aktuálních informací o stavu počasí na Rané slouží meteosonda, připevněna ke stožáru s vrcholovou knihou.

Zkrátka a dobře, návštěva Rané je opravdu zážitek. Člověk má pocit, jako kdyby vůbec nepatřila do české krajiny. Když si dostatečně vychutnám výhledy z vrcholu, vrátím se po stejné cestě do vesnice. S pocitem, že nakonec ten dnešní den stál za to. Přesně takhle nějak jsem si návštěvu Rané představoval.

I když mě nohy už docela bolí, byl by hřích nyní jet zpět do pensionu. Tak krásné počasí, na které jsem čekal a já už pojedu zpět? Ani za nic. Startuju auto a mířím do vesničky Charvátce. Již při cestě na Třtěnské stráně mě upoutala trojice nižších kopců srovnaných v řadě za sebou.

Jedná se o Šibeník (344 m n. m.), Malý vrch (375 m n. m.) a já se vydám na nejvyšší z nich - Křížové vršky (386 m n. m.). Ano kopec má název množného čísla. Již před mojí cestou do Středohoří jsem v nějakém článku četl, jak autor doporučoval návštěvu tohoto kopce a ta se teď přímo nabízela.

Všechny tyto tři kopce jsou zahrnuty do území označovaného jako Evropsky významná lokalita, a to z důvodu ochrany druhově bohatých suchých trávníků. Kopec Křížové vršky je z celé trojice nejvyšší, nejstrmější a nejskalnatější.

Z Charvátců na vrchol kopce je to kolem 1,5 kilometru a jde se mezi poli. Kolem pole v současné době září jasně žluté květy řepky olejky. Mezi nimi je z jižního směru cesta, která vás dovede až na vrchol. Kopec je stepního charakteru a já jdu prozkoumat jeho rostlinné bohatství, o kterém se v článku tak mluvilo.

I když od řepkových polí vypadá kopec jako sytě zelený kužel, trošku nás mate. Při výstupu k vrcholu se svah začíná barvit do modro-fialova, a to díky bohatým porostům šalvěje lučního, který doprovází divizna brunátná a len rakouský. Trýzele škardolistého zde tolik není, ale jeho žluté kvítky zde také najdeme, stejně tak jako několik rostlinek kozince bezlodyžného.

Opravdu jeden z těch nejvíce rozkvetlých kopců, které jsem navštívil. Tak ještě cesta na vrchol za výhledy. Jelikož je kopec nezalesněný, budou jistě kruhové. Můžeme odtud pozorovat sousední i vzdálenější kopce, nejkrásnější je pohled na nejbližší Brník, Srdov a Oblík a samozřejmě na zbylé dva kopce této trojice.

Na vrcholku je nízká lavička pro klidné posezení a vystupují zde malé skalky. Ideální místo pro odpočinek a rozjímání. A to už bude pro dnešek opravdu všechno. Dojdu zpět do Charvátců a pak se vydávám na zpáteční cestu autem do Kocourova. Závěr dnešního dne byl pohlazením po duši.

Fotografie v článku:

1) kopec Kamýk

2) kopec Kamýk

3) stráně na Kamýku a šalvěj luční

4) vrchol Kamýku

5) vrchol Kamýku

6) svah Kamýku

7) pipla osmahlá pod Kamýkem

8) zejkovec hluchavkový pod Kamýkem

9) kopec Číčov

10) kopec Číčov s cedulí přírozdní rezervace

11) vrchol Číčova

12) vrchol Číčova s rozkvetlou mateřídouškou

13) svah Číčova

14) vrchol Číčova

15) výhled z Číčova

16) Třtěnské stráně

17) Třtěnské stráně

18) Třtěnské stráně

19) ledenec přímořský na Třtěnských stráních

20) soumračník máčkový na Třtěnských stráních

21) kopec Syslík od Třtěna

22) tmavoskvrnka svlačcová pod Syslíkem

23) cestička na vrchol Syslíku

24) rybníček pod Syslíkem, v dáli Chožovská hora

25) výhled ze Syslíku na Oblík, Srdov, Brník, Křížové vršky, Malý vrch a Šibeník (zleva)

26) začátek vesničky Milá, za ní kopec Milá

27) kopec Milá

28) na louce pod kopcem Milá

29) čedičové skály na Milé

30) cesta k vrcholu Milé

31) cesta k vrcholu Milé

32) cesta k vrcholu Milé

33) na vrcholu Milé

34) výhled z Milé na Oblík, Srdov a Brník

35) výhled z Milé na Ranou

36) svah Milé, v pozadí (zleva) Brník, Srdov a Oblík

37) Milá z louky pod kopcem

38) Milá

39) Raná

40) cesta na Ranou, v pozadí Oblík, Srdov a Brník

41) masiv Rané z jihozápadního vrcholu

42) masiv Rané z jihozápadního vrcholu

43) pohled na jihozápadní vrchol Rané

44) kozinec bezlodyžný na Rané

45) svah na Rané, v pozadí kopec Milá

46) vrcholový patník na Rané

47) hřeben Rané

48) hřeben Rané

49) vrchol Rané

50) strmé svahy na Rané

51) okáč rosičkový na Rané

52) na Rané

53) Křížové vršky (vpravo) a Malý vrch (vlevo)

54) Křížové vršky

55) Křížové vršky

56) svah Křížových vršků a šalvěj luční

57) svah Křížových vršků se šalvějí luční a diviznou brunátnou

58) cestička k vrcholu Křížových vršků

59) pohled z Křížových vršku na Malý vrch

60) vrchol Křížových vršků

61) Křížové vršky

62) černýš rolní na Kamýku

63) kousek pod vrcholem Milé

64) výhled na Oblík, Srdov a Brník z cesty na Ranou

65) soumračník jitrocelový pod Milou

66) vrchol Syslíku

67) Oblík z Rané

68) vrchol Rané

69) porost starčeku na vrcholu Milé