Siebensteinkopf, Reschbachklause, Knížecí Pláně, Vyhlídka (1.8.2016, Šumava)

Tento den nebylo předpovídáno vyloženě krásné počasí, hrozilo i možnost přeháněk či bouřek, ale risknul jsem to a vydávám se na Šumavu. Kolem 8:00 už jsem na Kvildě a čekám na autobus, který vyráží v 8:30 na Bučinu. Ta bude mým dnešním výchozím místem.

Bučina

kaplička sv. Michala na Bučině

O Bučině, zaniklé obci, která v době své existence byla nejvýše položenou osadou v Čechách, se zde více rozepisovat nebudu. Když vystoupím z autobusu, je nádherné letní ráno a já vyrážím po asfaltové cestě kolem místní kapličky sv. Michala a hotelu Alpská vyhlídka ke státní hranici.

hotel Alpská vyhlídka na Bučině

hraniční přechod Bučina / Finsterau

Dvě stě metrů za hranicí opouštím asfaltku a odbočuji na pěšinku doleva. Zde, narozdíl od Bučiny, už jsem na území poškozeném kůrovcovou kalamitou a já procházím odlesněnou krajinou, sem tam s osamocenými buky, ale hlavně s rozkvetlými bylinami. V této době zde kvete například světlík lékařský (Euphrasia officinalis), především však vrbka úzkolistá (Epilobium angustifolium), která mě dnes bude provázet celou trasou.

cesta na Siebensteinkopf

světlík lékařský

Postupně začínám stoupat na horu Siebensteinkopf (1263 m n. m, česky zvaná Sedmiskalí), která je součástí hřbetu s dalšími vrcholy Stráž (1308 m n. m.) a Holý vrch (1294 m n. m.), ale narozdíl od nich se už nachází kousek za hranicemi. Tuto horu jsem ještě nenavštívil a tak mě čeká prvovýstup.

na svahu Siebensteinkopf

cesta na Siebensteinkopf

Na svazích kolem pěšinky už se to hemží mladými smrčky a tak na hoře bude za několik let opět vzrostlý les. Nyní se ale kousek pod vrcholem můžeme pokochat pěkným výhledem. Ze samotného vrcholu jsou výhledy sice jen omezené (například na Luzný), ale byl zde vztyčen velký dřevěný kříž, u kterého může člověk posedět na množství ležících kmenů.

vrcholový kříž na Siebensteinkopf

výhled na Luzný z vrcholu Siebensteinkopf

Přímo přes vrcholek hory vede turistická stezka, která se poté opět stáčí ke státní hranici a poté míří k plavební nádržce Reschbachklause, ke které půjdu nyní. Cesta vedoucí k nádržce se mi moc líbí, neboť poskytuje pěkný výhled na Luzný a hřeben s horami Steinfleckberg, Hoher Filzberg, Sulzriegel a Hohlstein.

výhled na Luzný z cesty k Reschbachklause

výhled zleva na Sulzriegel, Hoher Filzberg, Luzný a Steinfleckberg

Luzný

Pak již pomalu scházím k plavební nádržce Reschbachklause, která se nachází v nadmořské výšce 1130 m na potoce Reschbach na úpatí hory Siebensteinkopf. Je dlouhá 215 m a široká 36 m.

Reschbachklause

K plavení dřeva se používala do 50.let dvacátého století a od roku 1976 je historickou technickou památkou. Její hráz je tvořena žulovými kvádry a na jejím břehu je i lavička, kde si může člověk užít a vychutnat zdejší příjemnou a klidnou atmosféru.

Reschbachklause

Od nádrže pokračuji po zpevněné cestě lemované rozkvetlou vrbkou úzkolistou, nad níž poletuje množství okáčů rudopásných (Erebia euryale), babočka bodláková (Vanessa cardui) a okáč ječmínkový (Lassiomata maera)

vrbka úzkolistá

U parkoviště Schwellgraben odbočuji z asfaltky doleva a za chvilku už se pohybuji podél umělého vodního kanálu Schwellgraben, který mě dovádí až k další plavební nádržce Teufelsbachklause (či Teufelsklause, 1020 m n. m.) na potoce Teufelsbach.

Schwellgraben - umělý kanál vedoucí do Teufelsbachklause

u Teufelsbachklause

Umělý vodní kanál Schwellgraben přivádí do nádrže vodu z 2,5 km vzdáleného potoka Reschbach. Nádrž je o dost menší než Reschbachklause (délka 35 m a šířka 25 m) a v době mé návštěvy v ní nebylo ani mnoho vody. Nad nádrží stojí potom dřevěný turistický přístřešek.

Teufelsbachklause

Od Teufelsbachklause je to jen kousek ke státní hranici a pěšímu hraničnímu přechodu nazvanému Čertova voda. Překračuji Teufelsbach a po žluté turistické značce jdu lesem směrem na Knížecí Pláně. Nejprve ale přicházím k rozcestníku Chaloupky, kde se napojuje červená značka.

přechod Čertova voda

Chaloupky

Na zdejším místě stávala osada Chaloupky, která patřila úředně k Bučině a stálo zde kolem deseti až patnácti domů. Zůstaly pouze zbytky základů několika stavení.

Knížecí pláně

Za chvíli se les rozestoupí a přede mnou je otevřená krajina - Knížecí pláně, holá planina v nadmořské výšce 1021 m. Počasí stále parádní, i když sluníčko sem tam zaleze za mraky. Na zdejších lukách leží spoustu balíků a kolem cesty dál vesele poletují motýli.

Knížecí pláně

Stejně jako při mé zatím poslední návštěvě Knížecích plání v roce 2014 mířím nejprve k místnímu hřbitovu, který se jako jediný dochoval z bývalé obce. V roce 1992 byl ze zbytků náhrobních kamenů obnoven bývalými místními německými obyvateli.

hřbitov na Knížecích pláních

Knížecí pláně byly obcí, obývanou převážně německými obyvateli. Ve svých nejlepších časech měla obec 60 domů a 700 obyvatel. Bývala zde hájovna, pila, mlýn, škola a stanoviště pohraniční stráže.

místo bývalého kostela na Knížecích pláních

pomník padlým ve válkách na Knížecích pláních

vrbka úzkolistá

Na místě bývalého kostela stojí dřevěný kříž a kousek vedle je památník obětem první a druhé světové války. Na Knížecích pláních stojí i hájenka, kde funguje občerstvení a ubytování.

hájenka na Knížecích pláních

Hájenka leží na křižovatce turistických a běžeckých značených tras. Z Knížecích plání je dobře vidět hotel Alpská vyhlídka na Bučině či Siebensteinkopf.

Knížecí pláně

Po krásné chvíli na Knížecích pláních jdu od hájenky po cyklostezce směrem Borová Lada, v údolí potom odbočuji doleva opět na žlutou turistickou značku. Mým dalším cílem bude nádrž u Tokaniště.

nádrž u Tokaniště

Nádrž u Tokaniště je splavovací nádrž, která sloužila ke zlepšení stavu vody pro plavení dřeva z okolních lesů. Nachází se v nadmořské výšce 1020 m a byla vybudována na Vltavském potoce. Nádrž má půdorys zhruba ve tvaru pravoúhlého trojúhelníku a vede k ní slepá, neznačená cesta.

nádrž u Tokaniště

Když se navrátím od nádrže zpět na značenou cestou, pokračuji lesem ve směru k Borovým Ladám. Asi kilometr od Borových Lad se opět napojuji na cyklostezku. V tomto místě turistu upoutá výrazný kopec Homole (1044 m n. m.), který si ihned zařazuji na svůj seznam zatím nezdolaných vrcholů.

Homole u Borových Lad

okáč rudopásný na zlatobýlu obecném na kopci Siebensteinkopf

I když jsem již nedaleko Borových Lad, kde mé dnešní putování skončí, cestu si ještě prodloužím. Po chvíli totiž opět začínám nabírat výškové metry po svazích kopce Vyhlídka (1068 m n. m.). Procházím krásným bukovým lesem. Na svazích tohoto kopce se nachází i stejnojmenná rozhledna.

cesta svahem Vyhlídky

"rozhledna" na svazích Vyhlídky

Když však zdolám několik schodů na vyhlídkovou plošinu, zjišťuji, že rozhledna již zdaleka neplní svůj původní účel, to jest výhled do kraje. Stromy již povyrostly tak moc, že dnes už člověk z rozhledny neuvidí opravdu nic.

"výhled" z "rozhledny"

Nakonec se rozhodnu pokořit i vrchol tohoto kopce, který se ukrývá v bukovém lese. Bohužel z mojí cesty nahoru žádná pěšina nevede, beru to tudíž terénem přímo do kopce. Na svazích i na vrcholové plošině je rozeseto spoustu balvanů a na samotném vrcholu se nachází geodetický bod.

vrchol Vyhlídky

bukový les na vrcholu Vyhlídky

Stejnou "cestou" se vrátím zpět na cestu, která je současně naučnou stezkou nazvanou Les. Inforumuje o lese, jeho významu, o šetrném hospodaření či funkcích lesa. Cestou do Borových Lad si ještě fotím pestřenku tichou (Sericomyia silentis).

pestřenka tichá

Vyhlídka od Borových Lad

Borová Lada

Plánuji ještě navštívit Soví voliéry v Borových Ladách, ale bohužel je pondělí a to mají zavřeno. A tak už mě čeká jen cesta autobusem zpět na Kvildu, kde mám zaparkované auto.