Rieslochfälle, Kleiner Arber a Hochfall (10.9.2016, Šumava)

První záříjová dekáda nám nabídla nadprůměrně teplé počasí a my ho využili k dalšímu výletu do německé části Šumavy. Auto jsme nechali kousek za malebným městečkem Bodenmais, kde se v lese nachází parkoviště. I když je poměrně časně ráno, jen tak tak seženeme místo pro zaparkování a chvíli po našem příjezdu je parkoviště plné.

Rieslochfälle

A proč je toto parkoviště tak frekventované? O kousek výš se totiž nachází na potoce Riesbach nejvyšší vodopády celé Šumavy (ať už české či německé), v němčině nazývané Rieslochfälle. Ty tvoří pět vodopádových stupňů o celkové výšce 55 m, nejvyšší vodopád má pak výšku 15 m.

Rieslochfälle

Od parkoviště nejprve čeká turisty kousek cesty při potoku Riesbach, než se konečně objeví vodopády. Ty se nachází na toku tohoto potoka, který zde protéká úzkou soutěskou zvanou Riesloch. Po lávce přejdeme na pravý břeh potoka a s úžasem sledujeme vodu valící se dolů po skále. Vodopády jsou velice fotogenické. Kousek nad hlavními vodopády se ještě nachází jeden vodopády menší, pak se znovu přechází na levý břeh potoka.

další vodopád na potoce Riesbach

Potok Riesbach vzniká vlastně soutokem dvou potoků - Schwellbach a Wildauerbach. A právě na potoce Wildauerbach, těsně před soutokem se Schwellbachem je další zajímavý vodopád přímo nad dřevěnou lávkou, vedoucí přes potok.

horní boční vodopád na potoce Wildauerbach

Kousek výš již potřetí přecházíme potok na druhou stranu a čeká nás nyní příjemná cesta vedoucí při potoce Schwellbach. Cestu opouštíme na výrazné křižovatce cest, kdy pěšinu kolem potoka vyměňujeme za šotolinovou širokou cestu.

potok Schwellbach

Vydáváme se doleva a po chvíli hned u cesty zastavujeme u pramene, který je zde sveden do dřevěného koryta. Studená voda přijde vhod, neboť teplota začíná výrazně stoupat a již zde není chládek jako v soutěsce Riesloch.

pramen při cestě na Buchhüttenschachten

Dále naše cesta vede přes Buchhütten Schachten. Ta se rozkládá jižně od hory Kleiner Arber (Malý Javor) a má rozlohu 9,8 ha, což z ní dělá jednu z největších bývalých pastvin pro mladý dobytek. Po mé návštěvě celé řady těchto bývalých pastvin jsem byl zvědavý i na tuto, jestli i zde budou stát solitérní staré javory a buky. Bohužel ty zde nenajdete, pouze travnatý porost.

Buchhütten Schachten

Okrajem Buchhütten Schachten, ze které je pěkný výhled na Grosser Arber vede úzká silnička, na jižním okraji stojí dřevěná chatka a na severním konci u silnice naleznete památník z kamene, na kterém je připevněn železný kříž.

Grosser Arber z Buchhütten Schachten

památník nad Buchhütten Schachten

Pokračujeme tedy po silničce, z níž po chvíli odbočujeme doleva. Procházíme kolem další bývalé pastviny, podle map zvané Bürstling, daleko menší než Buchhüttenschachten, na které listnaté stromy však taktéž absentují, přesto vypadá hezky, kolem dokola obklopená smrky.

cesta na Kleiner Arber

Bürstling

Cesta vede k chatě Chamer Hütte na úbočí Kleiner Arber. Ta byla postavena v roce 1950 a turisté se zde mohou občerstvit nebo i ubytovat. My se zde však nezdržujeme a pokračujeme k vrcholu Kleiner Arber.

Chammer Hütte na úbočí Kleiner Arber

Mezitím si s námi sluníčko, které do této doby svítilo bez přestávky, začíná hrát na schovávanou a chvíli co chvíli míří za mraky. Při výstupu k vrcholu se naskýtá pěkný výhled na sousední nejvyšší horu Šumavy Grosser Arber (Velký Javor). Jižní a východní svahy Malého Javoru jsou dnes z velké většiny odlesněny.

vrchol Kleiner Arber

Na samém vrcholu Kleiner Arber (1384 m n. m.) se nachází skalka, na které je upevněný velký dřevěný kříž a z níž se za dobré viditelnosti otevírá výhled třeba až na Alpy.

vrchol Kleiner Arber

Chvilku na vrcholové skále posedíme, poté nás však zvedá roj mravenců, kterým se skála s křížem v tu chvíli také asi zalíbila. Začínáme tedy sestupovat z vrcholu a naše cesta povede hřebenovou cestou až do sedla s horou Enzian.

cesta z Kleiner Arber do sedla s Enzianem (kopec uprostřed)

Kleiner Arber

Bohužel právě při naší cestě z Malého Javoru se slunce zcela schová za mraky. Mrzí mě to kvůli fotografiím, které bývají poté tmavé a nevýrazné. Modrá obloha poseta drobnými mráčky je pro fotografa asi nejlepší. Co se dá dělat. V sedle s Enzianem se rozprostírá Enzianwiese, patřící k bývalým bavorským Schachten (pastvinám pro mladý dobytek).

přístřešek na Enzianwiese

Enzianwiese

U Enzianwiese hřebenovou cestu opouštíme a vydáváme se doleva po značené stezce číslo 7. Ta nás brzy přivádí k další pastvině s názvem Hüttl Schachten, u které je možné si odpočinout u stolku s lavičkami a také na zajímavě upraveném kmenu, který má sloužit jako lehátko.

Hüttlschachten

Nyní půjdeme již pouze z kopce lesem. Přecházíme několik cest vedoucích po vrstevnici, až se dostáváme k potoku Moosbach, který po lávce přecházíme a dále pokračujeme podél něj.

potok Moosbach

Postupně se tak dostáváme k další dnešní atrakci a sice k dalšímu vodopádu po Rieslochfälle - vodopádu Hochfall. Ten se nachází právě na potoce Moosbach.

Hochfall

V několika kaskádách si zde voda razí cestu rulovou skálou, do níž v průběhu let vymlela několik kotlů. Přes potok mezi jednotlivými vodopády vedou dřevěné lávky, nad nimiž se nachází nejvyšší a nejkrásnější vodopád.

Hochfall

Od vodopádů to již není daleko zpět do Bodenmais. Nad Bodenmais pozorujeme krkavce na louce a také si užíváme výhledy ze skály jak na samotné městečko, tak na okolní kopce Silberberg, Kronberg či Harlachberger Spitz.