Plošina, bývalé Suché studánky, pramen Křemelné, Jedlová (27.3.2016)

Velikonoční neděle, v nížinách mlhavo, ale na horách nádherné slunečné počasí. Proto neváhám a mířím na Šumavu si trochu tohoto krásného dne užít chůzí zdejší úžasnou krajinou.

Jedlová a Pancířský hřbet

Auto nechávám na konci vesničky se zajímavým názvem Onen svět. Je konec března, v níže položených oblastech již není žádný sníh, a tak jsem trochu bojoval s tím, jak se vlastně na túru obléci. Nakonec vyhrála kombinace zimní bunda, letní boty, protože případný sníh má odtávat, a jestli mít mokré boty zimní či letní je vlastně jedno, s tím rozdílem, že letní jsou na noze lehčí. Ani zde, na Onom světě není sníh vůbec žádný. Ale již pohled na vyšší kopce cestou sem dává tušit, že ve vrcholových partiích ještě nějaký bude. Jen je otázka kolik.

krajina v okolí Onoho světa

Na dnešní trase se podívám i do těch nejvyšších zdejších poloh, tzn. na Pancířský hřbet. Prvním cílem však bude kopec nižší, a sice Plošina (972 m n. m.), který geomorfologicky spadá ještě do Šumavského podhůří, zatímco zbytek dnešní trasy patří již do Šumavy. Při cestě do sedla pod Plošinou je na zdejších lukách ještě patrný mráz a v sedle už na zastíněných svazích leží první sníh.

pohled do sedla pod Plošinou

Po modře značené cestě začínám stoupat na Plošinu (972 m n. m.). Z cesty podél louky za chvíli vstupuji do lesa. Když z modré značky odbočím na neznačenou cestu vlevo, která mě dovede k vrcholu Plošiny, začne přibývat sněhu. Cestou vyruším rodinku divočáků, která mě obloukem obíhá.

vrchol Plošiny

výhledy z Plošiny

Na vrcholu, který v současné době tvoří paseka, je místy ještě několik cm mokrého sněhu. Sluníčko však má již značnou sílu. Plošina, jak již název napovídá, je plochým kopcem, který má vrcholy dokonce dva - jižní na kterém stojím (972 m n. m.) a severní (964 m n. m.), vzdálený necelý kilometr.

Javorná z Plošiny

paseka na vrcholu Plošiny

Z vyššího vrcholu se z paseky otevírají pěkné výhledy třeba k jedné ze šumavských blízkých tisícovek - Javorné (1089 m n. m.) či k dalším kopcům Šumavského podhůří.

výhledy z Plošiny

na vrcholu Plošiny

Když si užiju výhledů a hřejícího slunce na vrcholu Plošiny, sejdu stejnou cestou opět do sedla. Je odtud pěkný pohled do údolí potoka Jelenky, které je také chráněné jako PR Městišťské rokle. Důvodem ochrany jsou prameniště, rašeliniště a potoční nivy Jelenky, komplex luk a pastvin, včetně rostlinných a živočišných druhů, například upolín evropský či lilie zlatohlávek.

pohled do údolí potoka Jelenky

údolí potoka Jelenky pod Plošinou

Od rozcestníku Suché studánky začínám stoupat cestičkou (po modré turistické značce) mezi lukami do svahu Pancířského hřbetu. Se vzrůstajícími výškovými metry se zlepšují výhledy do kraje, ale také se zvětšuje vrstva mokrého sněhu na cestě a nejde se do kopce právě nejlépe. Ale ty výhledy za to namáhavé stoupání stojí.

Plošina

výhled z cesty na Suché studánky

Stejně jako z Plošiny, i nyní se otevírají výhledy na kopce Šumavského podhůří, kde, na rozdíl od svahu, kterým stoupám, už neleží ani poslední zbytky sněhu. I tady není zatím sněhová pokrývka souvislá, ale právě na cestě je sněhu alespoň tolik, že mi leze do bot.

výhledy z cesty na Suché studánky

Těsně před vstupem do lesa přicházím ke studánce na svahu, nazvané U Suchých studánek, která je kryta pěknou stříškou. Hned vedle potom stojí turistický přístřešek. Právě zde si svlékám mikinu pod zimní bundou, neboť cesta do kopce mne již dostatečně zahřála. V botech již mám malý rybníček, ale je mi teplo, tak to neřeším.

studánka pod bývalými Suchými studánkami

výhled z cesty na Suché studánky

Překvapení mě čeká při vstupu do lesa. Modře značená cesta tu sice je, ale není vůbec prošlápnutá, a jelikož je zde stín, tak se bořím skoro po kolena. U železného křížku při cestě raději cestu v lese opustím a pokračuji po okraji louky, kde přeci jen není tolik sněhu.

Plošina ze Suchostudánecké planiny

Postupně se svah začíná měnit na rovinu a já se ocitám na Suchostudánecké planině, plochém výběžku Pancířského hřbetu. Jako na dlani tu mám Plošinu, kde jsem svoje dnešní putování začínal.

Suchostudánecká planina

Mariánská kaplička na Suchostudánecké planině

Kousek za rozcestníkem Na Suchých studánkách stojí při modře značené cestě Mariánská kaplička, s nadmořskou výškou 1050 m n. m. nejvýše položená kaplička na české straně Šumavy.

Mariánská kaplička v místě bývalých Suchých studánek

Mariánská kaplička

A o jakých Suchých studánkách se zde mluví? Právě v těchto místech totiž stávala osada, která byla tvořena skupinou chalup, včetně tří statků. Dnes se v místech osady nachází louky, kaplička, zbytky domů a taktéž zdejší území je součástí PR Mestšťské rokle.

PR Městšské rokle v oblasti bývalých Suchých studánek

Od kapličky a z místa bývalých Suchých studánek se vracím zpět k rozcestníku Na Suchých studánkách a pokračuji po cestě blíže a blíže k Jedlové. Na široké křižovatce poté vím, že musím rovně, ale ještě si kousek zajdu směrem vlevo. Tam je totiž turistický přístřešek, pod ním ve svahu mýtina a z ní pěkný výhled.

výhled do údolí z vyhlídky pod Jedlovou

vyhlídka pod Jedlovou

Opět jsou tak vidět níže položené oblasti a kopce Šumavského podhůři, hned pod svahem se pak nachází osada Šukačka.

osada Šukačka

Vracím se zpět na křižovatku u pokračuji k pramenu Křemelné na úbočí hory Jedlové. Sněhu opět o něco přibylo, nejde se moc dobře, boty podkluzují, sníh v botách už ani nevnímám, hlavně, že mi je teplo.

Sněhem se brzy dostanu až k samotnému pramenu řeky Křemelné. Již od cesty (která však není značená) vás na něj upozorní dřevěná cedule s názvem: "Studánka pod Hrabůvkou".

u pramene Křemelné

Samotná studánka je potom o pár metrů níže. Je nově upravená a vedle stojí i jedna lavička pro odpočinek. Tento pramen však není jediným pramenem řeky Křemelné, nedaleko má řeka pramen ještě jeden v rašeliništi PR Prameniště.

pramen Křemelné

Od studánky je to potom již jen asi 300 m k vrcholu hory Jedlové. Nevím jak je tomu, když není sníh, nicméně dnes není ani náznakem vidět jakákoliv pěšina, která by k vrcholu vedla, a tak mi nezbývá než se po kolena brodit sněhem. Když už jsem tady, tak to přece nevzdám.

vrchol Jedlové

Jedlová (1176 m n. m.) je plochým vrcholem a jedná se o východní rozsochu Pancířského hřbetu. Vrcholová část je v současné době odlesněna. V nejvyšším místě na stromě najdeme dřevěnou tabulku a vedle tabulku s obrázkem ptáka. Na obou dvou je nápis Jedlová a nadmořská výška. Pod dřevěnou tabulkou se nachází navíc vrcholová kniha. Vrchol bohužel neposkytuje žádné výhledy.

vrchol Jedlové

Když stojím na vrcholu Jedlové, tak se od jihozápadu začíná počasí poněkud kazit, obloha už není jasně modrá, ale je z tohoto směru pokryta bílým povlakem. Já nyní řeším, kudy se dostat na cestu vedoucí úbočím na severovýchod od vrcholu. Moc možností není, tak to beru opět přímo svahem dolů. Určitě nejvíce adrenalinový zážitek z dnešní trasy. Sněhu po kolena, sem tam mi noha zajede ještě hlouběji do nerovnosti v terénu a k tomu ještě celkem prudký svah. Jsem rád, když se dostatnu na cestu.

vrchol Jedlové

Kus jdu po cestě, než opět zalomím směr trasy doleva na (ve sněhu téměř neznatelnou) pěšinu. Ta mě svahem dovede přes Lipplův dvůr až do blízkosti hlavní silnice, odkud se pak nějak dostanu k autu na Onom světě.

Než se dostanu k Lipplově dvoru, sníh zase opět téměř zmizí. Před dvorem překonávám můstek přes potok, který se jmenuje stejně jako nedaleká osada - Šukačka.

potok Šukačka

Samotný Lipplův dvůr je malá osada, kde se dříve nacházela tzv. Lipplova pila. Ta zde byla v provozu kvůli velkým polomům. V současné době se zde nachází hospodářský statek a pěkná kaplička.

kaplička na Lipplově dvoře

Lipplův dvůr

Od Lipplova dvora už je cesta velmi pohodová, po úzké silničce, již bez sněhu a navíc z mírného kopce. Když jsem téměř u hlavní silnice spojující Klatovy s Javornou, zbývá již jen přejít přes pole a jsem zpět u auta v Onom světe.