Grosser Falkenstein, soutěska Höllbachgespreng, Rindel-, Albrecht- a Sulzschachten (1.7.2016, Šumava)

Tak konečně nastal první den prázdnin, a já už několik dnů zpět přemýšlel, kam vyrazit. Loni jsem tento den zdolal Polom a Debrník, letos padla volba na Grosser Falkenstein a na horské pastviny v okolí. Na Falkensteinu jsem sice byl loni i předloni, ale cestou, kterou mám naplánovanou dnes, jsem ještě nešel. Ale postupně.....

Grosser Falkenstein ze Scheuerecku

Přijíždím do osady Scheuereck nedaleko Spiegelhütte a na místním parkovišti nechávám auto. Hned vedle parkoviště se nachází jelení obora, takže si prohlížím i odpočívající stádečko jelenů. Hned za oborou se potom majestátně tyčí Grosser Falkenstein.

Scheuereck

jelení obora na Scheuerecku

Ráno je ještě počasí takové všelijaké, vrcholek Falkensteinu je v mracích, ale během dne by se snad mělo vylepšovat. Přesto se mohou vyskytnout i bouřky, z nichž mám respekt. A tak i přes mírné obavy vyrážím po asfaltové cestičce do kopce. Stoupání je poměrně prudké a trvá cca 2,5 km. Ráno je však ještě krásný chládek a navíc mi cestu zpříjemňují všudypřítomné potůčky stékající ze svahu.

Když přijdu na křižovatku nedaleko hraničního přechodu Gsenget, ozve se docela velká rána. Snad ne bouřka, říkám si a už koukám, kam bych se případně schoval. Chvilku přešlapuji na místě (je zde přístřešek) a čekám, co bude. Ovšem další rána se nekoná a tak pokračuji dále směr Rindlschachten...ale dobrý pocit nemám.

Rindlschachten

Nedaleko Rindlschachten se najednou ozve rána druhá a navíc vidím, jak se vrchol Falkensteinu halí více a více do mraků....a sakra, říkám si, a hledám nějakou terénní sníženinu či příkop.....Na Rindelschachten však najednou začíná svítit slunce a mě dochází, že to třeba vůbec nebyly rány od bouřky, ale možná z nějakého nedalekého lomu, neboť jednu podobnou ránu jsem již dva roky zpátky zažil na Malém Falkensteinu, když byla jasná obloha....

Rindlschachten

Rindlschachten je jednou z mnoha pastvin v této části Bavorského lesa a určitě patří k těm nejhezčím. Jedinou kaňkou je to, že přes ni vede šotolinová cesta. Nejprve po ní pokračuji dále, až pak mi dochází, že hned na začátku pastviny jsem měl odbočit doleva na úzkou pěšinku v borůvčí, a tak se vracím.

Rindlschachten

Rindlschachten se nachází v nadmořské výšce 1140 m a má rozlohu 4,1 ha. Jdu tedy nejprve pěšinkou po pastvině, poté začínám lesem sestupovat do údolí, až k potoku Rindelbach. Vede zde přes něj dřevěná lávka, vedle které kvete mléčivec alpský.

lávka přes Rindelbach mezi Rindlschachten a Albrechtschachten

Rindelbach

Za potokem výškové metry opět nabírám, abych zanedlouho stál na Albrechtschachten, respektive na cestě, která jí prochází. Albrechschachten na první pohled není tak nápadná, neboť v místě, kde jí prochází cesta, je velmi úzká.

Albrechtschachten

Kdy se však po ní vydáte na sever nebo na jih, tak se postupně rozšiřuje. Já jdu prozkoumat její severní část, kam vede úzká pěšinka mezi borůvčím. I zde, stejně jako na většině bavorských Schachten stojí plno starých listnáčů, hlavně javorů, které zde ještě pamatují časy, kdy se zde pásl mladý dobytek.

Albrechtschachten

Albrechtschachten leží ve výšce 1115 m n. m. a má rozlohu 7,4 ha, je tedy větší než blízká Rindlschachten. Po pěšince se vrátím zpět na cestu a mířím dál po značce zeleného trojúhelníku, blíž a blíž k Falkensteinu. Ještě než dojdu na vrchol, objevuje se (poté co zdolám sice krátký, ale poměrně prudký úsek do kopce) napravo ode mě pastvina další, tentokrát jménem Sulzschachten, která je z dnešních Schachten nejmenší - 1,1 ha (nadmořská výška 1230 m).

Sulzschachten

Pak už jdu pohodovou cestou (asi tou nejméně náročnou, kudy se dostat na Falkenstein) ze severovýchodu na vrchol Falkensteinu. Počasí se mezitím udělalo parádní, na obloze se střídá modro a bílé mraky, pro fotografa ideální.

cesta od Sulzschachten na Grosser Falkenstein

výhled z cesty, vlevo vzadu Ostrý, Svaroh, Jezerní hora, Špičák

Grosser Falkenstein zde nebudu dlouze popisovat, už jsem se o něm zmiňoval v předchozích článcích, jedná se o výraznou horu se strmými západními, jižními a východními svahy.

vrcholový kříž na Grosser Falkenstein

vrchol Grosser Falkenstein

Na vrcholu Grosser Falkenstein (1315 m n. m.) je horská chata s občerstvením a venkovní terasou, kromě toho kopec poskytuje nádherné výhledy z vrcholové skály. Falkenstein úplně vybízí posadit se na skálu, zavřít oči a nechávat se ovívat větrem. Sráz pod vámi je opravdu hluboký, neboť skála padá dolů téměř kolmo. Výhled je tak téměř letecký.

výhled z Grosser Falkenstein

vrcholový kříž na Grosser Falkenstein

Co se mi však na Falkensteinu asi nikdy nepodaří, je výborná viditelnost. Od té doby, co jsem opět začal objevovat Šumavu jsem zde potřetí, a potřetí jsou výhledové podmínky podobné, tzn. sice je vidět i kopce v dálce, ale jsou v oparu. Asi bude potřeba vyrazit někdy za podzimní či zimní inverze, kdy bývají výhledy nejlepší.

vrchol Grosser Falkenstein

umrlčí prkna na Grosser Falkenstein

A zatímco na vrcholu Falkensteinu jsem za poslední tři roky potřetí, trasou, která mě nyní čeká, půjdu poprvé. Provede mě po ní značka borůvky (většina tras vedoucí na Falkenstein má označení a obrázek nějaké rostliny). Nejprve sestupuji pozvolna, avšak v místě, kde se cesta prudce lomí, začíná strmý sestup. Smrčiny zde nahrazují buky a já se ocitám v pravém pralese.

Höllbach

Cestou dolů poskakuji a slézám po někdy i dost velkých balvanech, které jsou vlhké a porostlé mechem, takže hrozí uklouznutí. Všude kolem zde zurčí potůčky, aby také ne, když sestupuji příkrou skalnatou stěnou. Určitě považuji tuto cestu za jednu z nejdivočejších na Šumavě.

Höllbach

cesta přes Höllbach

Tento bukový prales je zde chráněn v přírodní rezervaci Höllbachgespreng, pojmenované podle zdejší soutěsky s vysokými skalními výchozy. Značená cesta zde přechází přímo přes potok, a to hned dvakrát. Nejprve přes jeden z přítoků a poté již přes samotný potok Höllbach, což v překladu znamená Pekelný potok.

největší vodopád na potoce Höllbach

Höllbach

Potok Höllbach pramení v terénní sníženině, rychle nabírá na síle a řítí se soutěskou Höllbachgespreng plnou příkrých skalních stěn. Na své cestě tvoří několik kaskád a vodopádů. Největší vodopád se nachází přímo nad turistickou stezkou. Myslím, že když je větší voda, musí zde být docela problém potok přejít.

vodopád na potoce Höllbach

Hned za potokem se cesta prudce lomí vpravo a já pokračuji podél burácejícího potoka Höllbach k nádržce Höllbachschwelle. Ta se nachází v nadmořské výšce 970 m a byla vybudována v 19.století k plavení dřeva, stejně jako spoustu dalších nádrží na Šumavě a v Bavorském lese.

nádržka Höllbachschwelle

U nádrže stojí malá chatka, která je však v dnešní době v soukromém vlastnictví. Od nádrže potom cesta ještě kousek pokračuje podél potoka, než odbočuji doleva směrem na Scheuereck.

cesta podél potoka Höllbach

potok Höllbach

Tam dojdu po zpevněné cestě. Procházím kolem místní restaurace, nazvané Waldgasthaus Scheuereck, zpět na parkoviště k autu. Nyní již Falkenstein nemá vrchol v mracích, jeleni pořád líně poléhávají, já dojídám zbytky svačiny a čeká mě cesta domů. A jako vždy s příjemným pocitem krásně stráveného dne v šumavské přírodě.