Oblík a Tříjezerní slať (28.6.2015, Šumava)

Tak jsem dostal tento den opět chuť vyrazit na Šumavu. Každým dnem jsou tu prázdniny, a tak s dobrou náladou vyjíždím směr Srní. Dnes padla volba na kopec Oblík (1229 m n. m.), ze kterého je krásný kruhový rozhled. Přesto nepatří mezi nejznámější hory. Auto necháme na parkovišti u silnice, západně od Mechova (kousek před Srním).

parkoviště u Mechova

Parkoviště je bezplatné. My přejdeme hlavní silnici a jdeme po zelené značce podél skluzu plavebního kanálu. Vypadá to na pěkný den, teplotně ideální na pěšší turistiku. Procházíme kolem rozcestníku Plavební kanál, kde odbočuje doprava žlutá značka (po té se vrátíme zpět). My však pokračujeme stále po zelené.

skluz plavebního kanálu

Za chvíli jsme u prvního zajímavého objektu dnešního dne, nazývaného Mossau. Jedná se o tzv. vtokový objekt, odkud je voda odváděna podzemním potrubím do akumulační nádrže v osadě Sedlo (nedaleko Srní). Ze Sedla voda putuje do vyrovnávací komory, tzv. "vodního zámku". Odtud padá tlakovým potrubím s výškovým rozdílem 216 m na dvě Francisovy turbíny ve vodní elektrárně Vydra.

plavební kanál u Mossau

Předchozí popis vysvětluje, proč do budovy vtéká daleko více vody Vchynicko-tetovského kanálu, než z ní vytéká na opačné straně. Vchynicko-tetovský plavební kanál je vodní tok, který v minulosti sloužil pro plavení dřeva. Toto vodní dílo obchází v délce 13,6 km nesplavný úsek řeky Vydry pod Antýglem a spojuje řečiště Vydry s Křemelnou.

Mossau

Cesta kolem plavebního kanálu vede po asfaltové cestě a je příjemná. Usuzujeme, že v předchozích dnech muselo v okolí slušně pršet, neboť voda v kanálu je tmavě zbarvená.

Vchynicko-tetovský plavební kanál

Projdeme kolem několika rekreačních domků na druhé straně cesty, než je plavební kanál a už jsme u odbočky k bývalé Hauswaldské kapli. Zde nás zaujme nesmyslnost vybudování (nebo alespoň nechápu podstatu tohoto) dřevěného mostu přes plavební kanál. Tento dřevěný most je totiž postaven na daleko větším mostu kamenném.

most přes plavební kanál

Pro tuto chvíli opouštíme Vchynicko-tetovský plavební kanál (ještě se s ním dnes na chvilku setkáme) a míříme k Hauswaldské kapli. Dnes zde sice již žádná kaple nestojí, nicméně jsou zde obnoveny základy hlavní kaple. Kaple zde svého času stály tři.

Hauswaldská kaple

Hauswaldská kaple se nachází pod Kostelním vrchem (1016 m n. m.) a sloužila jako významné poutní místo, hlavně díky zázračnému uzdravování poutníků zdejším údajně léčivým pramenem.

léčivý pramen u Hauswaldské kaple

u Hauswaldské kaple

K místu kaple je voda přivedena od studánky ručně tesanými vantroky. Upravené pítko má podobu skleněného bloku s otiskem spojených dlaní člověka.

u Hauswaldské kaple

Od kaple pokračujeme cestou dále a míjíme jednotlivé dřevěné informační tabule s úryvky díla Karla Klostermanna - Črty ze Šumavy. Tabulí je celkem pět a jsou součástí naučné stezky Okolo Kostelního vrchu. Cesta, po níž jdeme je zde místy podmáčená, některé tabule již jsou trochu poničené, nicméně je zde klid a cestou NS jsme nikoho nepotkali.

NS Okolo Kostelního vrchu

NS končí opět u Vchynicko-tetovského plavebního kanálu. Kolem něj jdeme asi jen sto metrů, poté jej opět opouštíme u rozcestníku Hakešická cesta. Zde odbočujeme doprava po modré značce a čeká nás stoupání k vrchovištnímu rašeliništi Tříjezerní slať.

Vchynicko-tetovský kanál

cesta od rozcestníku Hakešická cesta k Tříjezerní slati

Když vylezeme zmiňovaný stoupák, odbočíme po žluté doleva a po půl kilometru jsme u slatě. Tříjezerní slať je malé horské vrchoviště pod jihovýchodním svahem Oblíku. Jako jedna z mála šumavských slatí je zpřístupněna turistům.

Tříjezerní slať

Již podle svého názvu jsou součástí vrchoviště tři rašelinná jezírka, jedno větší a dvě menší. Rašelinná kleč rostoucí i na jiných šumavských slatích je kříženec borovice kleče a borovice blatky.

jezírko na Tříjezerní slati

Najdeme zde i rostlinstvo typické pro tato vrchoviště: brusnice vlochyně, kyhanka sivolistá, suchopýr pochvatý, klikva bahenní, šicha černá či rosnatka okrouhlolistá.

u největšího jezírka na Tříjezerní slati

Návštěvník se zde pohybuje po povalovém chodníčku a dozví se zde na informačních tabulích základní informace o rašeliništi. Od mé poslední návštěvy se mi zdá, že menší jezírka a okolí povalových chodníčků trochu zarůstá.

kyhanka sivolistá na Tříjezerní slati

rozcestník Pod Oblíkem nad Tříjezerní slatí

Od slatě se vrátíme stejnou cestou zpět na modrou značku a cesta nás nyní dovede na Javoří Pilu. To je bývalá samota, nacházející se na jižnám svahu Oblíku v širokém údolí Roklanského potoka a jeho přítoku Javořího potoka.

Javoří Pila

na Javoří Pile

Dnes je zde turistický přístřešek s lavičkami a jako vzpomínka na bývalou osadu je zde "kniha" (deska připomínající otevřenou knihu), popisují zásadní události tohoto místa.

"kniha" na Javoří Pile

píďalka dvouzubá (Xanthorhoe designata) na Javoří Pile

Od Javoří Pily je to jen kousek k dalšímu rozcestníku Tmavý potok. Kdo zde půjde stále rovně, dojde na Poledník, my však odbočujeme doprava, abychom se zase o něc více přiblížili našemu hlavnímu cíli - Oblíku.

u rozcestníku Tmavý Potok

Před námi je dnešní druhý výživnější úsek do kopce, takže na nic nečekáme a svižným krokem jdeme k Oblíku. Podél silnice se objevují dnes poprvé ve větší míře suché pahýly stromů poškozených kůrovcem, které ostře kontrastují se zelení hned u silnice.

cesta k rozcestí Za Oblíkem

Obloha, která se na Javoří Pile a u Tmavého potoka celkem hodně zatáhla, se začíná opět postupně projasňovat. Dojdeme k rozcestníku Za Oblíkem, odkud vede po modré značce odbočka na vrchol. Cesta je zde celkem rozjdežděná, přesto jsme z ní odměnění prvním pěkným pohledem na Poledník.

cesta úbočím Oblíku

Turistická značka vedoucí téměř po vrstevnici se najednou ostře láme doleva a my začínáme stoupat posledních 450 m kolmo na vrstevnice. Přesto nám to nečiní větší problémy a už stojíme na vrcholové skalce Oblíku (1229 m n. m.)

vrcholová skála na Oblíku

Oblík se nachází 4,5 km jihozápadně od Srní, v oblasti Kvildských plání. Jedná se o pararulovou kupu, z jejíž vrcholové skalky se rozprostírají daleké výhledy.

výhled z Oblíku na Poledník

I když v případě Oblíku je to trochu jinak, než u spousty dalších šumavských vrcholů. Zatímco mnoho ostatních kopců odlesnil až orkán Kyrill v roce 2007, Oblík už byl odlesněný daleko dříve.

vrcholová skalka na Oblíku

Velký a Malý Roklan z Oblíku

Když jsem tu byl poprvé (a do této chvíle naposledy) koncem 90.let, byla zde spousta pařezů a výrazná skalka na vrcholu. Dnes už se zde hodně změnilo. Malé smrčky již poněkud vyrostly a skalka už tolik nevyčnívá.

výhled ze skalky na Oblíku na Javornickou hornatinu a Huťskou horu

výhled na Sokol a vpravo vzadu Boubín

Zatím vrcholová skalka poskytuje stále téměř kruhový rozhled, ale kdo si chce tyto parádní rozhledy užít, měl by si pospíšit. Za pár let už to bude horší. Nejvýraznějším místem výhledu je rozhledna na Poledníku, vpravo od ní se táhne dlouhý hřbet Jezernice.

výhled na Jezernici a Křemelnou

výhled na Křemelnou a Spálený vrch

Na sever a severovýchod následují vrcholy Březníku, výrazná Křemelná, Radkovský vrch, před ním opět výrazný Spálený vrch. Na severovýchodě si určitě všimneme hradu Kašperk a od něj stoupající svah Zámeckého vrchu, na který navazuje hřeben Javornické hornatiny se Ždánovem, Svatým Janem a Královským Kamenem, Javorník je již schovám za vrcholem Huťské hory s loukami bývalého Zhůří.

výhled směrem k Mokrůvkám a Luznému

Na východě je vidět výrazná hora Sokol (Antýgl), za ním vystupuje v dálce Boubín s Basumským hřebenem. Následuje Tetřev, Čertův vrch. Výrazněji je vidět také Černá hora, která přechází k Malé a Velké Mokrůvce, vedle kterých snad nikdo nepřehlédne kužel Luzného.

vrcholová skalka

Rostoucí smrčky již zakrývají Studenou horu, Špičník a Blatný vrch, na jihozápadě je pak dominantou Malý a Velký Roklan. Výhled na druhou a třetí nejvyšší horu Šumavy již ale také dlouho nebude. Od Roklanů k Poledníku pak následuje hřeben vzdálenějších vrcholů Předního Bavorského lesa.

cesta na vrchol Oblíku

Když se pokocháme výhledem, vydáváme se zpět k rozcestníku Za Oblíkem. Od něj budeme pokračovat ještě chvilku po silničce po modré turistické značce až k rozcestníku nazvanému Vaňkova cesta.

hnědásek jitrocelový

klikoroh borový

V tomto úseku se mi podaří vyfotografovat motýla hnědáska jitrocelového a brouka klikoroha borového, který si klidně leze po silnici. Na rozcestní Vaňkova cesta míříme ze silničky doprava na zeleně značenou cestu, po které budeme sestupovat až k parkovišti.

cesta od rozcestníku Vaňkova cesta k bývalé Zelenohorské Huti

První desítky metrů si užíváme pěkné výhledy hlavně na Huťskou horu a bývalé Zhůří. Brzy se na stráni vlevo od cesty začínají objevovat první stopy po bývalé osadě Zelenohorská Huť, konkrétně zbytky zdí či základů budov.

bývalá Zelenohorská Huť

cesta v místě bývalé Zelenohorské Huti

Zdejší cesta, při jejíchž stranách rostou listnaté stromy, které možná ještě pamatují bývalou osadu, se nám moc líbí. Jdeme stále z kopce a žasneme, jak se sem do svahu vlastně mohli bývalí obyvatelé zdejší osady vůbec dostávat.

Zelenohorská Huť

cesta k rozcestníku Plavební kanál

Co se týká mých oblíbených bezobratlých živočichů, je tento úsek na ně určitě dnes nejbohatší. Podaří se mi zde zastihnout motýla okáče ječmínkového či dva druhy brouků nosatců - Phyllobius sp. a Larinus sternus. Kromě toho zde na louce kvete i orchidej prstnatec Fuchsův či další zajímavá rostlinka zvonečník klasnatý.

nosatec Larinus

zvonečník klasnatý

Netrvá to dlouho a jsme již u rozcestníku Plavební kanál, kolem kterého jsme šli již ráno. Odtud se podél skluzu plavebního kanálu dostaneme po pár desítkách metrů zpět k autu. Za příkopem zde pěkně kvete jirnice modrá.