Přírodní krásy České republiky

Úlíkovský hřbet je součástí Korábské vrchoviny, což je geomorfologický okrsek Švihovské vrchoviny, jakožto celku. Rozkládá se v okrese Domažlice, mezi vesnicemi Kanice, Hradiště, Hříchovice, Stanětice, Oprechtice, Úlíkov, Úboč a Všepadly. Rozkládá se přibližně ve směru JZ - SV a jeho délka přesahuje 4 km.

Jako výchozí místo si určuji vesničku Úlíkov, ve které by se určitě dali obyvatelé spočítat na prstech jedné ruky. Leží ve svahu nejvyššího vrcholu Úlíkovského hřbetu, který mimochodem dostal název právě podle vesničky Úlíkov. Kolem Úlíkova se nacházejí louky, které poskytují krásné výhledy hlavně na další části Korábské vrchoviny v čele s Korábem s typickou siluetou rozhledny.

Bohužel dnes není vůbec dobrá viditelnost a dále položená místa jsou ve zřetelném oparu. Zaparkuji na louce za vesničkou a vydávám se do kopce. Mým prvním cílem bude již zmiňovaný nejvyšší vrchol Úlíkovského hřbetu - Úlíkovská hora (710 m n. m.). Ta je velice dobře identifikovatelná z mnoha míst okresu Domažlice díky vysílači, který se na ní nachází. Je jasno a teplota určitě přesáhne dnes 15°C, tak s chutí vyrážím. Hledám cestu, která mě dovede k vrcholu. Jdu  lesem, kde poletuje mnoho žluťásků řešetlákových, které jsem letos viděl poprvé díky pěknému a slunnému počasí poprvé už 8.3.

Po chvilce přicházím na hledanou cestu. Zanedlouho jsem u vrcholu, kam je to z Úlíkova ani ne 500 m. Již podle mapy jsem věděl, že zmiňovaný z daleka viditelný vysílač neleží přímo v místě nejvyššího bodu, ale přibližně 150 m od něj. Přímo na vrcholu se ale nachází druhý vysílač, daleko menší, spolu s dřevěným objektem, který patří Radioklubu Kdyně. Je zde také červenobílá triangulační tyč. Kolem vrcholu rostou hlavně buky a smrky.

Sejdu z vrcholu několik metrů na rovnější plošinu, na které stojí onen zmiňovaný vysílač. Na plošině roste kolem něj hlavně třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) prorůstající mladé smrčky a kolem jsou smrky a sem tam modřín. Samotný vysílač má tvar tubusového stožáru červenobílé barvy a vysílá z něj T-Mobile.

Postupuji z plošiny k západnímu svahu. Tam už smrky mizí a veškerý porost zde tvoří krásné buky. Teď musím najít cestu, kterou se vydám dál. Cestu po hřebenu zpět do Úlíkova si totiž nechám až jako zpáteční a nyní se budu pohybovat po cestách na úbočí hřebenu.

Po sestupu pár desítek metrů na ní narazím. Vede více méně po vrstevnici, takže chůze bude pohodlná. Zatímco ve svahu nademnou stále převažují buky, nalevo od cesty se již vyskytují i smrkové porosty. Procházím různými úseky lesa: tu a tam mladou smrčinou, tu a tam převážně listnatými úseky. Zaujme mě menší kamenné moře u cesty.

Ještě více jsem však překvapen, když narazím na rozkvétající bažanky vytrvalé přímo na cestě. Když si představím, že loni ještě v půlce dubna po nich nebylo v bučinách ani památky, nyní začínají již o měsíc dříve. To je tím krásným počasím v únoru a v březnu.

Na svahu nademnou se začínají objevovat různě velké skalky a kameny. Sem tam se v místě různých mýtin objeví i částečný výhled do níže položených oblastí pod hřebenem, ale kvůli špatné viditelnosti se toho moc rozeznat nedá.

Napojuji se na příjemnou lesní silničku, která mě nyní povede až k odbočce na Netřeb. Míjím těžaře, který zde rovná kmeny buků a smrků u silnice - tento pohled nikdy nemám rád, přijde mi, že se nyní všude těží dřevo až moc. Mé pocity však kompenzuje krásně rozkvetlý porost děvětsilu bílého přímo při okraji silničky. Vidím a fotím si jej poprvé v životě.

Za chvíli již křížuji modrou turistickou značku a začínám stoupat na Netřeb, do přírodní rezervace. Ta zde chrání bohatou hájovou květenu a hlavně porost prastarých tisů červených.

Opět žasnu, že zde již začíná kvést jaterník podléška, na který jsem zde minulý rok narazil při mojí návštěvě až v půlce dubna. Kromě něj zde kvete také opět již bažanka vytrvalá.

Kromě přírodní rezervace je zde také zřícenina hradu Netřeb, nacházející se na skalnatém ostrohu v nadmořské výšce 600 m. Právě kolem ní byla vyhlášena přírodní rezervace s tisy. Zapíšu se do návštěvní knihy u zříceniny a posvačím na nedalekém pařezu. Slunce krásně hřeje.

Právě zde také, dá se říct, začíná hřebenová cesta po Úlíkovském hřbetu. Najdeme zde hlavně listnaté stromy s výjimkou roztroušených tisů. Pokračuji tedy dále, již po žlutě značené turistické stezce.

Ještě než dojdu k rozcestníku Netřeb (rozc.), trochu ze žlutě značené trasy odbočím. Kousek odtud je totiž Velká skála (650 m n. m.). Zatímco Úlíkovská hora dominuje jihozápadní části hřbetu, na severovýchodě platí totéž pro Velkou skálu, která zde víceméně hřbet ukončuje.

Samotný vrchol není nic dlužen svému jménu. Skutečně se zde nachází skalky a množství kamenů porostlých mechem. Triangulační tyč se nachází na nejvyšší skalce kolem které roste pestrá paleta druhů stromů a keřů. Bohužel výhledu se zde nedočkáte.

Sestupuji tedy k rozcestníku, kde je turistické odpočívadlo. Odtud mě čeká hlavní hřebenová část Úlíkovského hřbetu.

Poslední jehličnany (až na výjimky) zde mizí a přede mnou se objevuje čistě listnatý les. Začíná přibývat kamenů a skalek. Jdu po hřebenu a po obou stranách cesty se povrch silně svažuje. Cesta je víceméně po rovině, nebo jen s pozvolným stoupáním.

Kolem cesty se zde pořád objevují tisy, i když už se pohybuji kus od rezervace. Nejvyšší částí této hlavní a nejtypičtější hřebenové části je je kóta U Vlčí jámy (658 m n. m., na některých mapách též zvaná Kněžská hůrka). Je celkem složité určit její polohu, neboť skalky jsou zde pořád přibližně stejně vysoké....

Mezi touto kótou a Úlíkovskou horou se nachází sedlo, kam teď budu chvíli sestupovat. Ještě před tím se mi zde povede vyfotografovat pěkného motýlka černoproužku březovou (Archiearis parthenias) z čeledi píďalkovití, což jsou převážně motýli noční. Tato však létá za plného slunečního svitu a navíc jen v březnu a dubnu a já se s ní setkávám poprvé.

Poté již sestupuji do sedla. Okolí cesty se mění. Příbývají opět jehličnany, hlavně smrky a ubývá skalek a všudypřítomných kamenů. Po chvilce se napojuji na silničku vedoucí z Úboče, která mě dovede až do Úlíkova. Až k cestě zde vede louka za kterou se otevírají pěkné pohledy na další části Korábské vrchoviny a sice kopce Malý a Velký Kouřim.

Chvíli jdu po silničce lesem a už jsem opět na lukách nad Úlíkovem. Bohužel viditelnost se od rána o moc nezlepšila a když se podívám do dáli, do oblasti Plaské pahorkatiny, pokrývá tuto část zřetelný opar, jehož výšková hranice je i přímo viditelná. Ještě chvíli se procházím po loukách a pak mířím k autu a domů. Ušel jsem 9 km za krásného počasí.

Fotografie v článku:

1) louky nad Úlíkovem

2) pohled na Korábský hřeben v čele s Korábem

3) žluťásek řešetlákový

4) vrchol Úlíkovské hory

5) okolí vysílače nedaleko vrcholu

6) západní svah Úlíkovské hory

7) cesta po úbočí Úlíkovského hřbetu

8) bažanka vytravalá

9) silnička vedoucí úbočím Úlíkovského hřbetu

10) devětsil bílý

11) přírodní rezervace Netřeb

12) jaterník podléška na Netřebu

13) cesta ke zřícenině Netřeb

14) vrcholová cesta od Netřebu

15) vrchol Velké skály

16) na vrcholu Velké skály

17) Netřeb (rozc.) s turistickým odpočívadlem

18) hlavní části hřbetu nedaleko vrcholu U Vlčí jámy

19) hlavní část hřbetu

20) černoproužka březová

21) výhled z louky na Velký a Malý Kouřim a jiné vrcholy Korábského hřebenu

22) čejka chocholatá focená cestou autem u vsi Hříchovice

23) pohled od vysílače na Úlíkovské hoře k vrcholu

24) výhled z úbočí Úlíkovské hory

25) cesta po hlavní části hřbetu