Přírodní krásy České republiky

Podle předpovědi počasí nás dnes mají čekat mlhy, ovšem ne ve vyšších polohách. Tam by mělo být naopak slunečno. A proto vyrážíme na Šumavu. Předpověď se nemýlí, ráno je u nás zataženo a mlha, bohužel zataženo je, i když dorazíme do Kvildy, jedné z nejznámějších šumavských obcí.

Odtud zamíříme k prameni Vltavy, hojně navštěvovanému turistickému cíli, který se nachází odsud necelých 6 kilometrů. Zpevněná cesta nejprve vede mezi pastvinami a zamokřenými loukami, vpravo od cesty se potom vine potůček Teplé Vltavy.

Takovou krajinu mám rád. Pastviny, potůček, usychající tráva a při cestě odkvetlé porosty vrbky úzkolisté. Po pravé straně se tyčí výrazný vrch Tetřev (1260 m n. m.). Na pastvinách se zde pase skot mohutného plemene. Nechtěl bych ho potkat mimo ohradníky.

Pak již vstupujeme do lesa. Cesta vede po zpevněné cestě, navíc vede víceméně po rovině, maximálně do hodně mírného kopce. Začínají se objevovat první sluneční paprsky, které dávají naději, že se dnešní den skutečně vydaří. U rozcestníku Teplá Vltava - u mostu se na chvilku posadíme na lavičkách a občerstvíme se z vlastních zásob.

Pak se vydáváme dál po modré turistické značce, která nás dovede až k pramenu Vltavy. Najednou kolem nás začíná ubývat živých vzrostlých smrků a naopak přibývat těch mrtvých, z nichž zbyly jen stojící pahýly. Oblast kolem pramene Vltavy patří mezi ty nejpostiženější kůrovcovou kalamitou.

Kmeny stromů podél cesty jsou navíc asi v jedné třetině uříznuty, nejspíše aby neohrožovali svým zlomením turisty. Když se však podíváme do podrostu, zjistíme, že zanedlouho se toto místo opět zazelená díky smrčkům, které se zde již hlásí o místo.

Za chvíli jsme již u Pramene Vltavy. Skoro jej mineme, neboť když jsem navštívil toto místo naposledy, byl kolem ještě hustý zelený les. Nyní to zde vypadá značně neupraveně, díky již zmiňovaným uschlým pahýlům stromů a polámaným a popadaným kmenům a větvím.

Pramen Vltavy je vlastně jen symbolické místo, kde je voda uměle svedena do kamenné studánky dřevěným potrubím, které vede pod asfaltovou cestou. Skutečných pramenů je více a nacházejí se vysoko v nepřístupném terénu jihovýchodního svahu Černé hory (1315 m n. m.), která se tyčí nad námi.

Místo bylo vyhlášeno přírodní památkou. V roce 2010 zde byla zpřístupněna nová, 120 metrů dlouhá stezka, vedoucí k jednomu z přírodních vývěrů Vltavy ve svahu Černé hory. Později byl však dřevěný chodník uzavřen, který pak navíc ještě poničily padající suché stromy. V září 2012 byl tak dřevěný chodník rozebrán s stezka zrušena.

Jdeme pak ještě kousek po modré. Zde mi znenadání přeletí nad hlavou velký černý pták, kterého z 99% identifikuji jako zde chráněného tetřeva hlušce.U rozcestníku U Pramene Vltavy odbočujeme doleva, a půjdeme nyní po červené, která nás dovede až do míst, kde stávala bývalá vesnice Bučina.

Poprvé dnes výrazněji stoupáme do svahů kopce Stráž (1308 m n. m.). Čím více ukrajujeme výškových metrů, tím hezčí výhledy se nám otevírají. U rozcestníku Na Strážní stezce se na chvíli zastavujeme a vychutnáváme si na zdejší planině pohled na Luzný (1373 m n. m.), Velkou Mokrůvku (1370 m n. m.) či Steinfleckberg (1341 m n. m.).

Vede odtud odbočka po modré značce k hraničnímu přechodu Sedmiskalí, my však pokračujeme po červené. Pořád jdeme do kopce, opět již mezi zelenými smrky. Než se dostaneme do sedla mezi Stráží (1308 m n. m.) a bezejmenným vrcholem, odskočím si z cesty pár metrů na mýtinu, odkud se otevírá pěkný výhled na Černou horu nad pramenem Vltavy.

V sedle se nachází lavička a stolek k odpočinku po náročnějším výstupu. Pak již opět klesáme. Po pravé straně od cesty je za řadou stromů další mýtina, ze které jsou výhledy zase na jinou stranu , tentokrát k jihu. Trochu jsme doufali, že by za dnešního krásného dne mohly býti vidět Alpy. Tato naděje ale brzy vezme za své. Výhledy jsou haleny do oparu v dáli, takže na Alpy si musíme dnes nechat zajít chuť.

Cesta se za chvíli ostře láme a my sestupujeme do Bučiny. Po pravé straně od cesty se zvedá po kůrovcové kalamitě holý hřeben s dominantním vrcholem Siebensteinkopf (1263 m n. m.). Poté již zahlédneme ceduli s názvem Bučina u Kvildy (Buchwald) - nejvýše položená osada v ČR, klimatické lázně, 1200 m n. m.

Bučina je zaniklá osada, místní část Kvildy. Místo leží v současné době v I.zóně národního parku Šumava v nadmořské výšce 1162 m n. m. a jak již poukazuje cedule, bývala dříve nejvýše položenou osadou v Čechách. V roce 1946 byli obyvatelé vysídleni a později byla Bučina zničena.

V současné době se zde nachází pouze obnovená kaple sv. Michala (znovupostavena v roce 1992) a zrekonstruovaný hotel Alpská vyhlídka, který je nejvýše položeným hotelem na Šumavě a stojí na místě bývalé Pešlovy chaty. Již podle názvu se od něj za daleké viditelnosti dočkáme krásného výhledu na Alpy.

Dnes je zde opravdu živo. Sedneme si ke stolu na terase (zbývají již místa akorát pro nás, všude je plno) a dávám si výborné lívance s borůvkami. Marně se opět snažím zahlédnout v dálce Alpy, ale dnes nám prostě není přáno. Jediná kaňka na dnešním krásném dnu.

Po levé straně od přístupové silničky k hotelu se nachází Muzeum železné opony. Jedná se o asi stometrový udržovaný úsek s ostnatým drátem, strážní věží a informační tabulí, aby návštěvník viděl, jak to na tomto místě vypadalo dříve.

Když chvilku posedíme a občerstvíme se, je čas popojít zas dál. Pokračujeme pěknou úzkou silničkou směrem na Knížecí Pláně, náš další cíl. Jelikož je Bučina vysoko položená, znamená to, že nás čeká cesta z kopce. Jdeme mezi pastvinami s řadami listnatých stromů a rozbořenými kamennými zídkami.

Ještě, než vyjdeme do otevřené krajiny Knížecích Plání, čeká mě jedno překvapení. Kousek od cesty se plazí v trávě zmije obecná. Moje první setkání se zmijí v životě. Rychle (ale opatrně) si jí fotím. Ani není moc pohyblivá, asi už tato pokročilá roční doba s ní udělala své a její tělo je více ztuhlé.

Pak už ale vcházíme na holou planinu Knížecích Plání v nadmořské výšce 1021 m n. m.. Stávala zde stejnojmenná osada, která po vysídlení Němců po roce 1950 zanikla. Rozlehlé louky s osamocenými stromy, jejichž listy se v tuto roční dobu začínají barvit do různých odstínů žluté a stébla suché trávy. Místní krajina na mě působí kouzelně. Sluneční den, teplo a klid šumavské přírody.

Míjíme rozcestník nazvaný Furík se stolem a lavičkami a míříme k hlavní křižovatce na Knížecích Pláních. Zde odbočujeme doprava a po červené značce se vydáváme k místnímu hřbitovu a místu, kde stál v dřívějších dobách místní kostel.

Kostel zde vydržel až do 60.let, kdy byl odstřelen, zničen byl i hřbitov. V roce 1992 byl hřbitov ze zbytků náhrobních kamenů obnoven bývalými místními německými obyvateli. Následně byl i oplocen. Na místě kostela byl vztyčen 13 m vysoký dřevěný kříž, který byl později nahrazen menším křížem.

Knížecí Pláně jsou důležitou křižovatkou turistických cest a prý i odtud je možné vidět vrcholky Alp. Dnes je při ohlédnutí se zpět vidět nejlépe opět vrchol Siebensteinkopf. Oblast Knížecích Plání je také místem hlavního evropského rozvodí mezi Černým a Severním mořem.

Od křižovatky pokračujeme po modré značce k pensionu Hájenka, který se nachází kousek odtud, a kde se můžete občerstvit i ubytovat. Na místě, kde nyní stojí, stála kdysi hájovna. Sedneme si, dáme si kávu a užíváme si kouzlo zdejšího místa.

U pensionu je další rozcestník s názvem Knížecí Pláně. Vedle je i turistická mapa. My na chvilku opustíme značenou cestu a vydáme se po silničce severozápadním směrem,  která nás dovede do vesničky Borová Lada, kde naše dnešní putování skončí.

Scházíme do údolí Vltavského potoka se zamokřenými loukami s porosty břízek. Naposledy pohlédnu na rozlehlé louky Knížecích Plání a vcházíme do lesa, kterým teď půjdeme po silnici asi 3 kilometry.

Cesta po silnici lesem je poněkud jednotvárná, ale je dnes opravdu nádherně. Když vyjdeme z lesa, upoutá mě po pravé straně se tyčící výrazný kopec, který nás provází celou cestou do Borových Lad. Později doma zjišťuji, že se jedná o kopec Homole (1044 m n. m.), na který však žádná turistická značka nevede.

Za chvíli se nám otevře výhled i na Borová Lada. Také je odtud pěkně vidět, jak v dáli jsou nižší oblasti zahaleny do mlhy. Zatímco zde je krásné počasí, už jsem zvědavý, jak to bude vypadat v níže položených oblastech cestou autem zpět domů.

Dostáváme se tedy do Borových Lad, do vesničky s 286 obyvateli. Auto nemáme zaparkované přímo ve vsi, ale necelý kilometr severozápadně na parkovišti nedaleko Chalupské slati. A když už tak blízko slati parkujeme, byl by hřích se tam nezajít podívat, zvláště když je tam krásné jezírko.

Chalupská slať je rašeliniště přechodného typu mezi údolním a horským vrchovištěm. Rozloha slati je 137 ha. Je zpřístupněna naučnou stezkou, kterou vede 260 m dlouhý dřevěný chodníček.Území je chráněno jako přírodní památka Borová Lada.

Úchvatným zakončením cesty po chodníčku je Chalupské jezírko, největší rašelinné jezírko v České republice s rozlohou 1,3 ha. Na jezírku je několik plovoucích ostrůvků. Nachází se zde spoustu rostlin typických pro šumavské slatě - suchopýr, vlochyně, klikva, rašeliníky, smrky, bříza a kleč.

Pak se vrátíme po chodníčku zpět na parkoviště a je čas vrátit se domů. Jedeme do Kvildy, kde máme zaparkované druhé auto a vyrážíme zpět. Dnešní den vyšel na jedničku a my si užili další návštěvu krásné šumavské krajiny.

Fotografie v článku:

1) Kvilda

2) cesta na pramen Vltavy kousek za Kvildou

3) cesta na pramen Vltavy kousek za Kvildou

4) výhled na Tetřev od cesty

5) les poškozený kůrovcem při cestě k prameni Vltavy

6) les poškozený kůrovcem při cestě k prameni Vltavy

7) u pramene Vltavy

8) pramen Vltavy

9) u pramene Vltavy

10) informační tabule a přístřešek u pramene Vltavy

11) cesta z pramene Vltavy na Bučinu

12) výhled na Luzný, Mokrůvku a Steinfleckberg

13) výhled na Luzný a Mokrůvku

14) výhled na Černou horu

15) výhled na jih z cesty mezi prameny Vltavy a Bučinou

16) výhled na Siebensteinkopf

17) cesta na Bučinu

18) kaple na Bučině

19) hotel Alpská vyhlídka na Bučině

20) hotel Alpská vyhlídka na Bučině

21) výhled od hotelu Alpská vyhlídka

22) muzeum železné opony na Bučině

23) na Bučině

24) na Bučině

25) zmije obecná při cestě z Bučiny na Knížecí Pláně

26) Knížecí Pláně

27) Knížecí Pláně

28) hřbitov na Knížecích Pláních

29) místo bývalého kostela na Knížecích Pláních

30) křižovatka na Knížecích Pláních

31) Knížecí Pláně

32) výhled na Siebensteinkopf z Knížecích Plání

33) pension Hájenka na Knížecích Pláních

34) Knížecí Pláně

35) Knížecí Pláně

36) Knížecí Pláně

37) Knížecí Pláně

38) vrch Homole nad Borovými Lady

39) výhled na Borová Lada

40) Chalupská slať

41) chodníček na Chalupské slati

42) jezírko na Chalupské slati

43) jezírko na Chalupské slati

44) kostel na Kvildě

45) cestou z Knížecích Plání do Borových Lad

46) cesta k hotelu Alpská vyhlídka na Bučině

47) rozcestník Furík u Knížecích Plání

48) Borová Lada

49) jezírko na Chalupské slati

50) Knížecí Pláně

51) Knížecí Pláně

52) u hřbitova na Knížecích Pláních