Přírodní krásy České republiky

Již od února pokračovalo krásné slunné období a tak byl čas na další výlet po okolí. Tentokrát jsem si vybral opět Švihovskou vrchovinu (což je geomorfologický celek Plzeňské pahorkatiny) a vyrážím blízko města Kdyně. Mezi Kdyní a vsí Němčice se nachází křižovatka a také rozcestník turistických tras zvaný Vejpřahy.

Místo je velice prostorné a proto zde parkuji. Je to totiž ideální místo pro začátek mé dnešní procházky po místních kopcích, které patří již ke zmiňované Švihovské vrchovině, podcelku Chudenická vrchovina a okrsku Korábská vrchovina (podle nejvyššího vrcholu Koráb (773 m)). Z tohoto místa vede červená turistická značka směrem k Novému Herštejnu a do vesničky Podzámčí. Já si však vybírám trasu vedoucí sice téměř souběžně, ale přeci jen asi v průměru o nějakých těch 250 m jižněji, značenou místním značením, tzn. červeným a bílým trojúhelníkem, vedoucí taktéž k vesničce Podzámčí.

Cesta vede po hřebenu a měla by mě dovést k prvním dvěma vrcholům dnešní výpravy - Kravaři (691 m n. m.) a Škarmanu (680 m n. m.). I když je teprve začátek dubna, v přírodě to již intenzivně kvete, neboť hned na začátku cesta na mě z loňského bukového listí vykukuje šťavel kyselý, violka lesní a sasanka hajní. Cesta vede bukovým lesem a jako důkaz toho, že letos "je to všechno nějak dřív" budiž již první olistěné buky, které jsem takhle brzo nikdy neviděl.

Po 1,5 km po hřebenu mě čeká první dnešní zdolaný vrchol - Kravař (691 m n. m.). Cesta vede po jeho východním a jihovýchodním úbočí, kde jsou vzrostlé stromy vykáceny. Sice jsou zde již zasazeny stromky mladé, ty však zatím nebrání pěknému výhledu na okolní kopce Korábské vrchoviny, především Horu (760 m n. m) a Koráb (773 m n. m.). Bohužel právě od tohoto směru svítí slunce, takže fotografie výhledu nejsou valné kvality.

Nyní mě čeká vyšplhat pár desítek metrů k samotnému vrcholu necestou listnatým lesem. Na svahu, kterým se vydávám k vrcholu roste pestrá směsice listnáčů (jasany, javor mléč, břízy či buky), protější svah je zalesněn převážně smrčinou.

Na vrcholu se nachází červenobílá triangulační tyč a kameny porostlé mechem. Přicházím právě v době, kdy blízko vrcholu krásně kvete javor mléč, a na svahu pryšec chvojka. Nacházím zde i kopytník evropský.

Poté se vracím k cestě, v jejíž blízkosti fotím již zmiňovaný pryšec chvojku. Proletí okolo mě babočka osiková (Nymphalis antiopa) a ještě jeden oranžový poměrně velký motýl, kterého mám zpočátku za perleťovce stříbropáska, později zjišťuji, že se jedná o martináče bukového (Aglia tau), nočního motýla s denní aktivitou. Bohužel vždy jen rychle proletí kolem a nesedne, tudíž mám smůlu na první fotografii tohoto druhu.

Po asi třiceti metrech narazím na lavičku s vedle stojícím křížkem s nápisem "Pokoj vám", která se nachází  hned u cesty, která láká k odpočinku, zvláště v takto krásném dni. Jelikož mám ale ještě kus cesty před sebou, pokračuji dál.

Přicházím do sedla mezi Kravařem a Škarmanem (mým dalším cílem). Je zde turistický rozcestník zvaný U Křížku. To proto, že je zde vztyčen dřevěný kříž. Spolu s ním tu najdeme ještě turistické odpočívadlo. Po chvilce opouštím značenou trasu a vydávám se na Škarman (680 m n. m.), další kopec.

Jedná se o dvojvrchol s vyšším jihozápadním a nižším severovýchodním vrcholem. Při výstupu na nižší vrchol zdolávám dnešní asi zatím nejprudší stoupání, naštěstí je krátké. Vyšší vrchol je pokryt stejně jako Kravař listnatým lesem. Cesta tentokrát vede těsně kolem vrcholu, který zde není nijak označen.

Na jižním svahu, kde kvetou bažanky vytrvalé, prochází cesta 700 m dlouhou sjezdovou tratí pro horská kola s dřevěnými překážkami, skoky atd. Škarman (se sousedním Rýzmberkem) tvoří dominantu města Kdyně. Při sestupu ze Škarmanu kolem opět poletuje několik martináčů bukových, ale opět bez šance na vyfocení.

Přijdu k rozcestníku Pod Škarmanem a čeká mě cesta po vrstevnici (tzn. po rovině) krásným bukovým lesem. Dalším cílem je Rýzmberk se zříceninou hradu. Počasí stále parádní, nepamatuji takhle krásné počasí trvající už celý únor a březen.

Po výstupu z lesa a pár desítkách metrů po louce jsem u rozcestníku U Pomníku, který stojí kousek od vesničky Podzámčí. U cesty si fotík žluťáska řešetlákového na prvních letošních pampeliškách (také kvetou dříve než jiné roky).

Od již zmiňovaného rozcestníku U Pomníku, který dostal název podle zdejšího kamenného pomníku (s vytesaným nápisem "Pravda vítězí") mezi lípami, je za dobré viditelnosti krásný výhled na Všerubský průsmyk. Jedná se o nejnižší část celku Všerubská vrchovina, a bývá také označován jako hranice mezi Šumavou a Českým lesem.

Bohužel i přes dnešní krásné počasí není dobrá viditelnost a vzdálenější místa se halí v oparu. Vydávám se tedy po místním trojúhelníčkovém značení na další dnešní kopec - Rýzmberk (665 m n. m.). Na okraji lesa stojí statný modřín, kterému začínají rašit krásně zelené jehlice.

Rýmberk lidé navštěvují hlavně kvůli zřícenině hradu, ale samotný kopec je významný i z hlediska přírodního. Již v této době na jeho svazích kvetou zajímavé rostliny, například plicník tmavý, violka lesní, pižmovka mošusová nebo sasanka pryskyřníkovitá.

Podle mého by si tato část kopce zasloužila označení přírodní rezervace, jako je nedaleká rezervace Herštýn na svazích Nového Herštejna. Flóra je zde bohatá, a přitahuje i hmyzí obyvatele. Poprvé se mi podaří spatřit zástupce dlouhokřídlých dlouhososku velkou (Bombylius major) či brouka pestrokrovečníka mravenčího (Thanasimus formicarius).

Kolem se to tedy již všechno zelená a já stoupám k vrcholu. Těsně pod vrcholem narážím na další zdejší rostlinu, které se zde daří a tou je prvosenka jarní. A to už vidím siluetu věže, která slouží jako rozhledna a tvoří dominantu místní zříceniny hradu.

Za chvíli jsem u zříceniny a vstupuji do areálu kamennou bránou. Kolem jsou zbytky zdiva. Z hradu se dochovalo do současné doby části hradeb s baštami, dobře rozeznatelné příkopy a zbytky staršího paláce s podzemními  sklepy.

Později byla přistavěna mladší rozhledna, která tvoří dnes dominantu zříceniny. V dnešní den (čtvrtek) je však uzavřena a vůbec nepotkávám zde dnes ani nohu. O víkendech je návštěvnost vyšší a věž je otevřena pro veřejnost.

Dále se v areálu nachází dřevěný altán a kousek od něj chatka bufetu. Nad bufetem je řada dřevěných lavic a stolů sloužících k odpočinku návštěvníků. I když je dnes rozhledna uzavřena, částečný výhled se mi naskytne když vystoupám na vyvýšené místo kousek vedle bufetu. Bohužel pro mizernou viditelnost nevidím do příliš velké dálky.

Mezi kameny, částmi zdiva či na rozvalinách zde kvete hluchavka skvrnitá či starček obecný. Překvapuje mě dvojice otakárků fenyklových, kteří zde poletují a které jsem dříve takhle brzy taktéž neviděl.

Pak se vydávám směrem k Podzámčí po silničce, po které je Rýzmberk také přístupný. Kvete podél ní ptačinec velkokvětý. Za chvíli jsem ve vesničce, která působí klidným a upraveným dojmem. V jejím středu je kaplička pod lipami a vedle ní další turistický rozcestník. Odtud se vydávám po červené turistické značce.

Na konci vesnice je pěkný pohled na kopce Úlíkovská hora (s vysílačem) a Slupný. Vcházím znovu do lesa, tentokrát smíšeného s převahou smrku a pokračuji po červené. Dalším cílem je bývalé hradiště zvané Příkopy.

Les se opět začíná měnit v listnatý a já začínám stoupat do kopce. A za chvilku už jsem v místě bývalého hradiště Příkopy. Do současné doby se dochovaly dva terasovitě umístěné příkopy s porostem mohutných lip. Roste zde taktéž spoustu zajímavých rostlin a hned u cesty si turista všimne starého dutého javoru.

Cesta potom pokračuje klesáním a následuje několik stovek metrů po rovině. Člověk se může vydat i k Resslově studánce, na kterou dojde po odbočce z červené trasy. Já ji však vynechávám. Když vyjdu z lesa, po levé straně mám pěkný rybníček, který je však bohužel poznamenán těžbou dřeva hned u cesty, a tak je zanesen množstvím větví. V jeho okolí roste mnoho prvosenek vyšších.

Projdu kolem staré nevyužívané usedlosti obehnané ovocným sadem a loukou a blížím se k odbočce k mému dnešnímu předposlednímu cíli, kopci Nový Herštejn (681 m n. m.) . Ten je zajímavý hned několika věcmi. Na jeho vrcholu se nachází stejnojmenná zřícenina hradu.

Právě v jeho okolí a na svazích kopce byla vyhlášena PR Herštýn, která chrání starý suťový les s převahou buku. Roste zde množství chráněných rostlin, jako kyčelnice cibulkonosná, pupkovec pomněnkový, áron plamatý, hrachor jarní, samorostlík klasnatý, sasanka pryskyřníkovitá či měsíčnice vytravalá. Já přicházím v době, kdy zde kvete množství dymnivek dutých, z nich většina má barvu květu fialovou, ale nacházím zde i bíle kvetoucí rostliny.

Vystoupám k hradu, ze kterého se do současné doby dochovaly zbytky hradeb a kterému dominuje zbytek donjonu (obytné velké věže).

V blízkosti zříceniny je i ohniště, což značí, že je zřícenina častým cílem turistů a trampů. I já zde dnes potkávám vůbec první lidi. Když obejdu zříceninu kolem dokola a vychutnám si krásu kvetoucích dymnivek, vydávám se zpět k červeně značené cestě. Ještě před ní je turistické odpočívadlo a informační tabule jak ke zřícenině, tak k přírodní rezervaci.

Za rozcestníkem Nový Herštejn - myslivna opuštím červenou značku a pokračuji rovně po cestě vedoucí k silnici Němčice - Kdyně. Tu přejdu a pokračuji rovně na poslední kopec dnešního dne, který má příznačný název - Hora (760 m n. m.)

A je to skutečně hora. Se svou nadmořskou výškou je to po Korábu druhý nejvyšší vrchol Švihovské vrchoviny a z místa pod Herštejnem, kde jsem stál před chvíli vypadá opravdu jako hodně vysoký kopec. Navíc jsem se rozhodl, že se vyškrábu přímo k vrcholu lesem. Svahy Hory byly vyhlášeny jako PP Hora kvůli růstu chráněných rostlin. Já zde narazím na bohatý porost kyčelnice devítilisté.

Šplhám po klouzavém bukovém listí vzhůru k vrcholu. I přes zadýchání se mi to podaří, nakonec to nebylo tak hrozné, jak to na první pohled vypadalo. Obejdu vrchol ze západní strany a mířím k němu opět po napojení na červenou značku. Na vrcholu není nic moc zajímavého. Výhledu se zde člověk nedočká pro vzrostlé buky. Je zde rozeseto množství různě velkých kamenů, z nichž zde někdo postavil kamennou mohylu. Na svazích PP je pak mnoho popadaných starých buků.

Tak a to byl dnešní poslední kopec, nyní už půjdu jen z kopce dolů, abych se dostal ke svému autu zaparkovanému na rozcestí Vejpřahy. Míjím odbočku ke Korábu, na ktarém jsem byl minulý rok, takže ten dnes vynechávám. Za krásného slunného počasí (i když se špatnou viditelností) jsem dnes ušel kolem 12 km.

Fotografie v článku:

1) šťavel kyselý

2) violka lesní

3) buk lesní - první olistěné stromy

4) cesta úbočím Kravaře

5) javor mléč na Kravaři

6) vrchol Kravaře

7) pryšec chvojka na svazích Kravaře

8) lavička s křízkem u cesty na úbočí Kravaře

9) rozcestí U Křížku

10) vrchol Škarmanu

11) vrchol Škarmanu

12) cesta úbočím Škarmanu

13) žluťásek řešetlákový na pampelišce

14) výhled na Všerubský průsmyk od rozcestníku U Pomníku pod Podzámčím

15) rašící jehlice modřínu

16) sasanka pryskyříkovitá

17) dlouhososka velká

18) plicník tmavý

19) Rýzmberk - vstupní brána

20) Rýzmberk - věž sloužící jako rozhledna

21) Rýzmberk - areál

22) hluchavka skvrnitá na Rýzmberku

23) Podzámčí - kaplička

24) výhled na Úlíkovskou horu od Podzámčí

25) Příkopy

26) prvosenka vyšší u rybníčku

27) cesta úbočím Nového Herštejna

28) dymnivka dutá na Novém Herštejně

29) Nový Herštejn - vrchol

30) Nový Herštejn

31) PP Hora

32) kyčelnice devítilistá v PP Hora

33) vrchol Hory

34) pestrokrovečník mravenčí na Rýzmberku

35) dymnivka dutá

36) Rýzmberk

37) Příkopy - dutý javor

38) PP Hora